Opalování…

…je taková sranda, když člověk ví, jak na to !!

Reklamy

Thajsko: Den 17

Den začíná ve znamení přesunu a konečně dochází i k zásunu – věcí do baťohu. Na druhou stranu ostrova nás vezme majitel našich bungalovů. Poté co naházíme věci na korbu jeho terénní Toyoty usedáme za něj a vyjíždíme. Kupodivu vyjíždíme do kopce po cestě před našima chatkama, kterou jsme měli problémy i vyjít. Jízdě nepomáhají ani půlmetrvá koryta, která vznikla při včerejším chcanci. S údivem se konejšíme tím, že to nejhorší máme za sebou. Chyba lávky. Před námi je cesta přes hornatý Ko Phangan ještě daleko šílenější. Toyota se zmítá ze strany na stranu, přetáčivý smyk střídá nedotáčivý, jízda po jednom kole pžechází v jízdu po všech pěti. V jednu chvíli nám šéfík zastavuje a nechává nás přestoupit na korbu, protože nás čeká Mordor v podobě cca 92% stoupání. Ač to nikdo z nás neočekával, daří se nám písečné cesty zdolat a řidič nás dováží do Thong Sala (nejhlavnějšího města Ko Phanganu). Doporučujeme mu kariéru závodníka Rally-Paříž-Dakar a ze slušnosti se ho ptáme, jestli chce nějaké dýško za béňo a on nám vyráží dech tím, že po každém chce 300 bubáků, i když to předtím vypadalo, že nás jenom z přátelství vezme zdarma, protože to má při cestě. Ve městě měníme peníze, kupujeme lístky na loď na Ko Tao a před odjezdem se ještě stavujeme na internetu a jídle, které je velmi dobré. Zároveň začínáme vymejšlet dopravu do Bangkoku a řešíme otázky peněz, kterých není nikdy dost a taky nám pomalu začíná docházet, že se blíží odjezd do Prahy a to stojí za zlámanou grešli. Odcházíme na loď a cestou se klasicky bavíme o nechutnostech a když padají poslední kozy a prdel, tak potkáváme první češku v Thajsku. Naštěstí nás snad nezaregistrovala volaje z mobilu. S další polovinou Londýna se ve vzniklé panice (Büber ale překvapivě nepanikaří) přesouváme na moderní, superrychlostní závodní člun. Bágly se úplně nesystematicky hází všude po palubě, což se samozřejmě vymstívá při výstupu, kdy je loď zcela zablokovaná lidma proudícíma do všech směrů na dobrou půlhodinku. Když se konečně dostáváme s báglama k východu, tak zjišťujeme, že k opuštění lodi je třeba překonat metrovou mezeru mezi molem a lodí. Moc nepomáhá ani místní kujebák, který nás bez varování strká, abych už skočili. Na pláži se nás ujímá sympatický řidič taxíku, který nás po domluvě odváží za 100 bubáků na Tanota Bay, což by měla být nejlepší pláž pro šnorchlování v celém Thajsku. Řidič si myslí, jakej je čóro-móro, když s námi prolítává horské cesty, ale nás to nechává klidnými po tom, co jsme zažili na Ko Phanganu. Na pláži ale zjišťujeme, že je buď draho, nebo plno. Může za to nával lidí, kteří po skončení FullMoon Party přejíždějí na Ko Tao. Vzhledem k tomu, že pláž opravdu stojí za to, bereme nouzovou variantu a přespáváme na baru hotelu, kde máme další den slíbené bungalovy. Usedáme do baru, kocháme se váhledem na moře, pijeme pivka, karbaníme a pak už jen chrupárec. Bohužel to nebude tak bezproblémové, jak se zdálo…
Situace dne: poté, co nás šéfík dovezl k směnárně vystupujeme z auta a šéfík, který vypadá nervózně, jak sáňky na podzim, shazuje motorku stojící přímo před ním, což musí vysvětlit policajtovi, který to sleduje z povzdálí.

Thajsko: Den 16

Dnešní den je bude jednoznačně poznamenán počasím. Po snídani doufaje, že se počasí zlepší, jdeme zkusit šnorchlovat na druhou pláž, leč přišlo zklamání. Ve vodě není skoro nic vidět a k tomu všemu začíná pršet. Pročež se stahujeme zpátky do chatek, osušujeme se a jdeme do našeho oblíbeného hráčského doupěte. Nýbržli počasí stálo pořád za prd, karbaníme, hrajeme se šéfíkem kulec a čumíme na bednu. Vcelku monotónní zábava. Když dojde k vyčasení, zkoušíme podniknout výpravu k nedalekému vodopádu v nově vznikajícím týme MiMoBa. Na druhé pláži, při hledání další cesty uprostřed ničeho, nás jedna blondýna odrazuje, že tam žádný vodopád není, i když všichni průvodci píší něco jiného. Tvrdošíjně si ale jdeme za svým a nacházíme ztracenou zarostlou vestu a vydáváme se vpřed. Po pár stech metrech zjišťujeme, že Büber zapomněl mačetu, tak se s hanbou v duši otáčíme a hledáme novou výzvu. Tou se stává kopec na druhé straně směrem k naší pláži. Cestou se taktéž prodíráme a na konečnou vyhlídku se dostáváme pomocí lan. V cestě nám stojí stádo vážek a tropický pučmeloud velikosti menšícho vrtulníku. Tam se také fotíme, Büber ukazuje svoje kaskadérské umění a málem přichází o život kvůli dobré fotce. Mezitím Admam trestá internet a poslouchá Policejní Akademii od Izera. MiMoBa se cestou zpět zvlažuje v moři a pak zase klasika – karty, telka – formule, kulec. Při cestě na chrupárec ještě Büber s Baraxem vyhání obrovského pavouka z koupelny. Bonmot dne: po otázce našeho šéfíka, odkud jsme a naší již pohotové odpovědi se začíná smát a reaguje: „Chicken Republic?“

Thajsko: Den 15

Zase začínáme den vstáváním. Společně snídáme vejce na různé způsoby. Zjišťujeme, že je zde internet, ale… první počítač nefunguje, na druhém není česká diakritika a na třetím jde všechno na půl. V Büberovi stoupá teplota krve, protože zjišťuje, že kdyby stál na kopci a posílal jednotlivé bity baterkou pomocí morseovky, úsilí by se zmenšilo na polovinu. Otevíráme stránky, což se povede tak na 10. pokus, na 24. pokus se nám daří napsat článek, ale publikovat ho na web nelze (kvůli neaktualizovanému IE). V Büberovi vře krev a vychází mu pára z uší. Takže aniž bychom dali článek na web platíme 150 Bubu. Pak se jdeme koupat, čteme, hrajeme karty a prostě relaxujeme a užíváme si ten klid. Jdeme na oběd. MiChu obratně a tentokrát bez cizí pomoci otevírají kokos, který nejdřív vysáváme při kulečníkové partii a na molu následně dojíždíme zbytek. Zbytek dne je ve stylu válendo grande. V podvečer se jdeme podívat na vedlejší pláž. Přelézáme kopec a před námi se otevírá ještě malebnější pohled na nádhernou pláž, než je ten náš. Voda je průzračná a tak se shodujeme, že sem zítra půjdeme šnorchlovat. Necháváme se zlákat útesy a na vzdálenějším konci pláže šplháme a pozorujeme kraby, kteří před námi zděšeně utíkají. Na vrcholu jednoho z kamenů objevujeme škvíru, ve které se schovává varan. Polemizujeme, zdali je ještě mezi živými. Büber se ho rozhoduje povzbudit bambusovou tyčí a daří se. Varan vyráží střemhlav na útěk. V cestě je ale bohužel Barax. Vyhýbají se jentaktak a oba jsou v šoku. Pobaveni se vracíme na véču. Všichni protáčíme osvědčená jídla, což jsou špagety Carbonara, Beef burger, Fried Rice a zapíjíme to místním pivem Chang, které se prodává v 7dcl láhvích. Těšíme se na večerní filmy, zapínáme TV a zklamáni vidíme Staloneho, coby Soudce Dreda. Mojžák předčasně odchází spát, zbytek pokračuje ve večeru „trháků“ a kouká na Godzillu. Büberův citát dne: „Ta žába je fakt princezna“.

Thajsko: Den 14

Den tradičně zahajujeme probuzením. Pkuj MoChu vztává o hodinuz dříve, než BaMi a proto nečeká se snídaní a davá si lahodné sendviče se slaninou, které přkevapují svojí lahodností a chutností, ačkoli nás však šéf upozorňoval, že z důovdu absence kuchařky dnes vaří on. Zatímco BaMi snídají, MoChu šnorchlují a prozkoumávají útesy na pravé i levé straně pláže, anžto jsou vlny a nulová viditelnost, jsou donuceni přeručit misi a uchylují se k pozorování bezradných rybářů. Mezitím BaMi přicházejí na pláž a chytají barvu. Zhruba po dvou hodinách opalování / čtení / plavání / karbanění a schnutí se nově vzniknuvší tým MiChu vydává na lovení kokosového ořechu. Po ohledání přilehlého palmového háje je kokosák chycen do pasti. Náhle zjišťujeme, že to byla ta snazší část honu. Teď nás čeká loupání. Loupání zkkoušíme: O strom, list, klacek, bübera, skálu, chandlera, znova o skálu, mezitím kolem nás projíždí majitel bungalovů a ze srdce se nám směje. Nakonec se nad námi sliutuje kolemjdoucí devadesátiletý stařec a kokos nám během 20 vteřin otevírá. S trofejí odplouváme na molo a lahodný plod palmy baštíme. Po oschnutí míříme do místní restaurace a zjišťujeme první náznaky jemního spálení, což nás utvrzuje v tom, že máme ještě hodně, co dohánět. Pláž připomíná čtenářská kruh (Mojžák – Kmotr, Barák – Sám a sám, Chandler – Mag, Büber – Temné odstíny modři). Kolem čtvreté se zvedá vítzr a ani ne za miunutu přichází déšť. Evakuujeme se do chatek, kde přichází šok, respektive dobrá a špatné zpráva. Dobrá zpráva: opalování zabralo, špatná zpráva: došel Panthenol. Šťastlivce jmenovat nebudeme, matky zřejmě tuší o koho jde. Další hodinu se střídavě stříkáme Panthenolem a mažeme krémem po opalování. Vzhledem k tomu, že se brzo stmívá (cca v 19:00) a máme hlad, jdeme na večeři. Jídlo opět dobré (bohužel si nemůžeme dát hambáče, neboť je šéfík neumí připravit) a je ho kotel. Tradičně dopisujeme deník a poté přichází (příjemné) překvapení dne. V televizi dávají náš oblíbený film Zprávař s naším oblíbeným hercem Willem Ferrelem. Kupujeme si šejky a smějeme se, až se o břicho popadáme. Po filmu objevujeme snookerový stůl, neobsazený, a ve vzduchu je cítit soutěž. Tým M&M’s konční na předposledním místě a tým BaChu na skvělém druhém. Jdeme chrupčit. Büberův citát dne: „Chcete si ze mě někdo skočit?“

Thajsko: Den 13

Budík dnes zazvonil nezvykle brzo a to v 5:30, naštěstí vstával jen büber s Mojžákem, protožer se vydali na pláž fotit východ slunce. Zbytek se probouzí v 8:30 a společně vyrážime hledat Angela’s Bakery, který asi po půlhodinovém hledáíní nacházíme, nicméně je tam extra předraženo, takže stahujeme ocas a stahujeme se zpět k našemu ubytování na výbornou palačinku. Vzhledem k tomu, že ve 12:00 máme naplánovaný odjezd na Ko Phangan, už jen zevlíme a balíme věci a přesouváme se na místo odjezdu, které je asi 150m od pláže. Tam kupujemem lístek za 150 bubáků. Na bárce nás jede kolem koukolem 12ti a i když to dost houpe, tak nikdo nekrmí rybičky. Po necelých dvou hodinách, i když jsme si mysleli, že to bude co by kamenem dohodil a zbytek skůtrem se spadlym řetěem dotlačil, přijíždíme na party pláž. Tam se nás zmocňuje obchoduchtivý taxilodník, toho odbýváme s tím, že se chceme nejprve najíst, ale on nás pořád sleduje. Při obědvání koukáme na Přátele a co se nestalo, Mojžák si konečně po 14tio dnech dává vytouženou rybu, nicméně je tak hladná, že jí to první, co se na stůl dostane, což je büberova pečená rýže s vepřovým. Büber to zjišťuje až když před sebe dostává Mojžákovo rybu a to je ve chvíli, kdy už Mojžák dochroupává poslední sousta. Neuvědomněle. Ziskuchtivý blbeček nás před retaurací znovu chytá a tlačí nás ke své lodi. Cestou se nám alespoň daří cenu poladit z 1200 bubáků na 450. Svou rychlopramicí nás odvážá na vedlejší pláž, vzdálenou cca 15 minut jízdy. Pláž je pěkná, ale buď neni volné místo, nebo se nám ubytování nelíbí. Za 200 bubáků přejíždíme na další pláž, tentorkát ale lodí, která jede cca rychlostí světla mínus dva. Na první pohled nejeví okolí pláže známky života, ale na druhý pohled zjišťujeme, že pláž je rozdělena na dvě poloviny. Jedna polovina má písečný vstup do moře a druhá je posetá korály. Na obou stranách je pláž obehnána vysokými útesy. Z pláže nejsou vidět ani chatrče, jen porosty kokosových palem. Na pláži necháváme věci a Bübera a vydáváme se hledat ubytování. První ubytování je sice pěkné, leč má krátké nohy a turecké záchody, obcházíme další dva, ale od jedoho nás odrazuje sám majitel a říká nám, že ubytování má beztak na houby a další je moc drahé – bez koupelny a za sedmero horami. Při návštěvě poslední možnosti ubytování souhlasíme. To je ono. Bübera jsme našli nezvěstného u našich věcí. Pak se přesouváme do našich chatek, které jsou cca 100 metrů od pláže v palmovém háji, v upravené zahradě. Chatky jsou na muřích nohách, vevnitř je opět tříčtvrteční manželská postel, koupelna je thajský standart. Jenom ty dveře v podobě cárů vysících od stropu nejsou to pravé ořechové, takže když jeden sedí, tak druhý musí být minimálně na verandě a k tomu mít puštěnou hlasitou hudbu. Když jsme u té verandy, tak se na ní nachází Rolls Royce v podobě houpací sítě. Shazujeme ze sebe všechno a nahazujem plavky a utíkáme in da moře. Čvachtáme se, opalujeme se, užíváme pohody plnými doušky. Válíme se na pontonu, který je uprostřed naší zátoky, z něho nejprve vyhazujeme manželské pár potápěčů. Později večer jdeme na véču. Hranice výbornosti šejku se posouvá na novou laťku a výborné burgery nejsou také k zahození. Poté hrajeme karty a koukáme na film Mexičan. Ten nejroztomilejší z nás usíná a poté jdou i tři nemytí špinavci spát. A místo skóre máme novou rubriku: Büberův citát dne. Na otázku, zda-li půjčit skůtr automat, či manuál Büber odpovídá: „Já bych vzal ten automat nebo manuál“

Thajsko: Den 12

Kolem půlnoci dojíždíme na parkoviště, kde máme možnost si koupit něco k jídlu a pití. Znovunasedáme do busu a nevěřícně koukáme na další film, který nám captain slow diriver vybral. V mírumilovném a silně budhusticky založeném státě nám pouští Apocalypto. Z obrazovek na nás stříká krev a létají otrávené šípy. Někteří strachy usínají, někteří omdlévají a pár z nás film dokoukává. Pak usínají všichni. Probouzíme se před sedmou řidičovo nezvykle rychlou jízdou a pak už následuje vojenské buzení ve stylu: „Všichni ven z autobusu“. Vystupujeme a čekáme co dál. Po skupinách chodíme do kanclu a jsou nám podbízeny ubytování, taxi a jiné služby. Místní nás za velkého chaosu rozdělují podle toho, kdo kam jede a skupiny průběžně odjíždějí směr trajekt. Jsme velkmi překvapeni, když cca v 8:00 nastupujeme do nám určeného busu a znovu se setkáváme s lidmi, s nimiž jsme strávili noc na cestě z Bangkoku. U trajektu pak potkáváme i zbytek. Trajekt má již dvonásobně překročenou kapacitu, jak osob, tak i nákladu. Protoiže bágly poskládány ční do značné výšky, téměř přepadávají přes palubu. Během hodiny a půl dlouhé plavby karbaníme a pečeme se na sluníčku/čteme v podpalubí. Přijíždíme ke Ko Samui a büber panikaří, protože se nikdo nekoupe, což je v přístavu obvyklé. Bereme si před zaplacené tágo (luxusní Jeep – Toyota s big mommy řidičkou) a míříme k pláži MaeNam, kde se chcemem ubytovat. Mammy ignoruje to, co jí řžíkáme a tradičně se nás snaží ubytovat u svých známých. Nenecháváme se a vybíráme si Ubon Villa bungalovy za 300 bubáků za noc. Jde o příjemné chatky přímo na pláži s manželskou jeden a půl postelí a spoustou místa okolo. Hnedle si dáváme oběd, jeho přecitlivělost si dává kari a nakonec jen s rýží. Půjčujeme si motorky a jedeme se seznámit s ostrovem. Nejprve míříme k velkému zlatému Budhovi, zde po odpálení rituálních dělobuchl dostáváme hromadný infarkt. Další zastávkou je krodkodýlí farma, kteroui si kvůli výši vstupného necháváme ujít. Pak jedeme na vyhlášenou pláž Chaveng, rochníme se v příjemně teplé vodě, kde se dá jít hodinu od břehu a stále je voda jen po kolena. Milí obchodníci nám nabízejí zmrzlinu a hašiš, vybíráme si ale jen ananas. Karbaníme. Pokračujeme na další, přívětivější pláž – nádherný bílý písek, čistá voda, palmy, skaliska, soutěž v lezení na kámen – končíme pořezáni. Na cestě domů zastavujeme na jídle v místní jídelně a dáváme si kachnu s nudlemi a vývarem. Při cestě z restaurace se duo BaChu ztrácí daleko vepředu. Přes veškerou snahu ho M&M’s nedohání. Až při průjezdu kolem pochybného, růžově svítícího baru na M&M’s mává Ba, Chu chybí. Zrovna ho na záchodě prohání kachna. Konečně jsme doma, cpeme se melounem a pomelem, které jsme koupili po cestě domů. Večer se koupeme a někteří se na noc posilňují Pancakem. Těsně před spaním přichází šok. Chandler zjišťuje, že mu po přepočtení chybí 150 $, Mojžákovi se nedostává 100$ a Baraxovi taktéž 150$, Büber zůstal ušetřen. Po vzrušivé debatě docházíme k závěru, že jsme o peníze byli s největší pravděpodoností připraveni v Kanchanaburi, kde jsme si bágly schovali na den na recepci. Mírně rozladění jdeme spát.