Thajsko: Den 5

Konečně přišel krásný 11ti hodinový spánek. Spršárec, balení a šup na snídani, kde potkáváme našeho průvodce s řidičem a minibusem. Nejdřív razíme do kanceláře cestovní agentury, kde necháváme zavazadla a poté jedeme směr hory. Nejedeme však ledajakým minibusem, avšak minibusem, který musel projít reality show Pimp my Ride (telka, křesílka, halogeny, na stropě klimatizace). Po hodině jízdy se dostáváme na hranici Doi Inthanonskeho národního parku, kde šplháme na nejvýšší horu Thajska (cca 2500m.n.m.). Klendra jak debil! Vystupujeme z minibusu a jdeme na krátkou turistickou procházku, která je zajímavá horskám klimatem (neuvěřitelná vlhkost, mechy, kapradí, zima, mlhovno). Chodíme po dřevěných mostících dělaných pro japonsko americké turisty. Opět popojíždíme discovanem, tentokrát však do ženského kláštera, kde rostou hortenzie a rododendrony. Po schodech nahoru je klášter, kde jsou na stěnách z mozajky vyobrazena evropská města. Opět je všude mlha, jak cyp a proto sjíždíme do nižších poloh parku, cestou přejíždíme hada, který se plazí po silnici a zastavujeme u vodopádů. Vodopád jak z pohádky, 30 metrů vyskoký, všude stříká pára a tak se chvíli kocháme (koch, koch), fotíme a vyrážíme na oběd a pak do džungle. Zvolili jsme hodinový interval v prohazování báglů, do nich ještě fasujeme pláštěnky a spacáky. Následovně vyrážíme po provizorní betonové cestě až do nitra džungle. Deštový prales byl v těchto místech poměrně suchý, plný červené hlíny a dokonce jsme potkali i nějaké borovice. Náš průvodce a kuchař v jednom (pro podobnost přezdívaný Purkt) nám na otázku, jaká zde žijí zvířata odpověděl, že veverky a ptáci a semtam bůvol, byli jsme jak se patří zklamáni. Když jsme se nenechali odbýt a ptali se dál, tak z něj vypadlo, že občas nějakou tu kobru možná potkáme a možná i nějaké opice a tarantule. Po hodině a půl cesty jsme spatřili první „civilizaci“. Bez váhání jsme vyrazili na prohlídku rýžového pole. Barák a Chudárek běhali jako splašený sem a tam, až toho hada potkali. Had byl velký zhruba metr a půl a utíkal před náma, jako když bičem mrská. Vesnice se sestávala z cca deseti chatrčí a jedné školy. Při příchodu na nás, vždy ve dvou, útočily děti. Pobíhala zde i zvířata (kachničky, prasátka, kuřátka, koťátka a kobřátka). Mojžíš fotí malé kachničky, prasátka, kuřátka a koťátka, ze kterých je uplně paf, büber kontroluje napětí v solárních panelech, Barák provokuje malé děti a po jejich útoku bere nohy na ramena a Chudárek obdivuje živý plot z kaktusů. Byli jsme i ve škole, kam za dětma do vesnice nepravidelně jezdí učitel. Zbytek odpoledne jsme strávili psaním deníku a tlacháním, se setměním se vracíme do naší chatky, kde nás čekala neuvěřitelná hostina. Posadili jsme se do chýše, domorodci zapálili svíčky a začali servírovat tříchodovou večeři v pořadí: jarní závitky, kuřecí stehna, maso se zeleninou a tofu, rýži + pivo. Neuvěřitelně jsme se nadlábli a nechtělo se nám věřit, že to celé, za pohou jednu hodinu, z místních zdrojů uvařil náš průvodce. Při záři svíček jsme karbanili ferbl, domorodci nainstalovali moskytieru a jako zlatý hřeb, na dobrou noc, jsme si otevřeli 5 cl Hennessy. Kolem jedenácté, když došly svíčky jsme se pomalu přesunuli do postelí a usnuli. Skóre se po zhlédnutí toalety nemění.



Příspěvek byl publikován v rubrice Thajsko 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s