Thajsko: Den quattro

Je jedna hodina ranní. Chudárek, Mikota a Mojžíš čekají, Barák spí. Chudárek, Mikota a Mojžíš popíjejí vodku, Barák spí. Za chvíli usíná i Mojžíš s rampouchem u nosu a zbytek obklopuje dotěrný zájezd japonských turistů, kteří si nám prakticky sedají na klín. Büber hlídá zavazadla, pozoruje turisty a stává se pomalu rasistou (odůvodnění: Japonec po Japonci si v pravidelném pětiminutovém intervalu od dvou do čtyř hodin přeměřují svá na chlup stejná zavazadla). Ve 4:45 odbavujeme svá zavazadla a za dvě hodiny odlétáme. V mezičase, díky stravování ve fast-foodech, büber dramaticky navyšuje své skore. Air Asia příjemně překvapila. Na místo očekávaného větroně se vytáhla s novým vybaveným Airbusem A320. Mojžíš, Chudárek a Mikota v letadle spí, Barák kupodivu taky. Po příletu odjíždíme taxíkem za 150 bubáků do guest-housu Seven-Sun. Jsme překvapeni klidem, pohodou a čistotou, která v Chiang Maii, oproti Bangkoku panuje. Guest-house je velice útulný. Hned využíváme pohodlných sedaček a dáváme si výbornou snídani. Po načerpání sil vyrážíme za hlavní atrakcí města Wat-Phra Sing. Po prohlídce v palácové zahradě zkoušíme karbanit, leč po pár hrách a vražedných pohledech kolemjdoucích je nám to zakázáno a prý je to o peníze nelegálno. Stěhujeme se do parku, cestou kupujeme rambutan (malé kulaté chlupaté smrtpřipomínající ovocné rumbakoule), které nám moc chutnaly. Opěr karbaníme na vypůjčené rohoži (za 10 bub.), hned vedle jezírka s vodotryskem. Tradičně prohrává büber, troubové se nachytávají při koupi nezralého manga a neznámého ovoce, připomínajícího chutí hrušku vyřezanou z překližky. Cestou do guest-housu potkáváme nenápadnou jídelnu pro místní, kde si podle vzhledu vybíráme nepálivé jídlo – palí jak čert (který je o tři roky starší, než mojžák). (Jídlo + pití = 35 bub). V guest-housu pro změnu karbaníme a připíjíme si ovocnými šejky. Kolem čtvrté hodiny odcházíme do velmi příjemné kavárny, kde aktualizujeme naše stránky a nenažranej buržoázní gurmán si dává dortíček s kapučínkem. Po dvou dnech se z nemytců stávají umytci. Šok jak debil. Büber porušuje pravidla hry. Používajíc žiletku se mimo bradu holíc (po krátkém boji je zbaven vražedného nástroje, který je následně rozdupán – totéž čeká i Mojžáka, proto se s ním zanedlkouho rozloučíme a s úsměvem na rtech budeme očekávat banditu). Scházíme se s průvodcem, který nás natěšuje na náš trip. Po zjištění ceny ubytování, která je na zdejší poměry vysoká, hledáme na noc po příjezdu z treku nové. Na cestě k guesthousu potkáváme prvního hada. Ubytování bohužel, z důvodů jazykové bariery, nevykomunikováváme. V dalším, s nádhernou atmosférou, jako z filmu pláž, je plno, tak si alespoň dáváme excelentní smaženou rýži s vepřovým masem. Shodujeme se, že tohle bylo zatím nejlepší jídlo z celého pobytu (Julia’s guesthouse). Cestou domůl náhodně narážíme na Rose guesthouse, kde si na jedenáctého domlouváme ubytování. Totálně znaveni po 36ti hodinách bdění chvátáme do Seven Suns, kde usínáme jako nemluvňata. Skóre: 6-5-3-3 a doufáme, že se zítra v džungli nezmění.

Příspěvek byl publikován v rubrice Thajsko 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s