Thajsko: Den 9

Takže vytoužené pokračování: První nasrání z kapsy vyhání. Hned na letišti se na nás přilepila přešitý fešák a že byl otravná! Nechápalo že nic nechceme, ani babičku, kterou by nám bylo schopno prodat,když už nic jiného. Odehnali jsme asi dalších 40 nabízečů taxíků a šli jsme si najít svého. Naneštěstí jsme narazili na toho jediného troubu, který nekvákne ani hlásku anglicky. Za pomoci nadřízeného mu vysvětlujeme, kam vlastně chceme jet (vlakové nádraží Thonburi). Po hodině jízdy (1:30am) nás trouba vysazuje o chloupek jinde. Místo na vlakovém nádraží na autobusovém. S pomocí místního gangu motorkářů se mu snažíme vysvětlit, že sem jsme opravdu nechtěli. Po dvaceti minutách se od gangu dozvídáme, že můžeme do Kanchanaburi jet autobusem o tři hodiny dříve, než vlakem, to je v 5:00 ráno. Vzdáváme boj s taxikářem, aby nás dovezl na správné místo a jdeme si rezignovaně sednout na lavičky, mezi mnichy a bezdomovce. Z mobilů si pouštíme songy a popíjíme whisku od Týničky, kterou dostal Kulihrášek Tomášek ke dvacátým narozeninám. Týni, mohla jsi dát alespoň soudek, který by byl adekvátní této situaci. Střídavě chodíme ke kase zjišťovat, jestli už prodávají jízdenky a počítame krysy probíhající mezi lavičkami. Před čtvrtou usínáme na lavičkách, objímajíc příruční zavazadla, jako by byla Angelina Jolie. Šok, jak debil!! Prostorově nejvýraznější motorkář, místní přeborník v sumo a ve skoku bomby do vody, nás probouží a po dvou nás přenáší do autobusu. V autobusu klasicky mrzne, ale spíc nám nevadí. Zabíráme šest dvojsedadel a spokojeně usínáme. Probouzí nás nově přisedající cestující, kteří se mění jak na běžícím pásu. S příjezdem do Kanchanaburi jsme procitnuti řidičem a poté taxíkem vyjíždíme do předem vyhlídnutého Apples guesthousu. Ten je obklopen krásnou zahradou s posezením a působí na nás velice pohodlně. Dáváme se do kupy a vyrážíme na snídani do vyhlášeného Noname baru. Nadlábnuti jdeme do JEATH war musea, které stojí za pitong. Vypadá spíše, jak strašidelný hrad na pouti a je nedůstojné k událostem, které se tu udály. Podobně na nás působí i atmosfera u mostu přes řeku Kwai. Všude habaděje turistů a hlasitá hudba. Náladu nám zvedají snad jen japonské turistky, které žadoní o foto s námi. Playboyem se opět stává büber a bábovkou Jeník. Jeden z důvodů thajského muža a druhý z důvodu závratě. Trmácíme se zpět a zastavujeme v baru Safari, který vlastní brit z Británie, žijící už 19 let v Thajsku. Klábosí s námi o motorkách, které v televizi sledujeme, vyzvídá, jak vypadá česká snídaně, aby nám ji mohl zítra připravit a dokonce nás zadarmo občerstvuje. Situaci umocňuje chlazené pivo, které je podáváno i s termodržáky. Jdeme na véču, poslední karban a liči od souseda araba.
Skóre: 9-8-6-6

Příspěvek byl publikován v rubrice Thajsko 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s