Thajsko: Den 17

Den začíná ve znamení přesunu a konečně dochází i k zásunu – věcí do baťohu. Na druhou stranu ostrova nás vezme majitel našich bungalovů. Poté co naházíme věci na korbu jeho terénní Toyoty usedáme za něj a vyjíždíme. Kupodivu vyjíždíme do kopce po cestě před našima chatkama, kterou jsme měli problémy i vyjít. Jízdě nepomáhají ani půlmetrvá koryta, která vznikla při včerejším chcanci. S údivem se konejšíme tím, že to nejhorší máme za sebou. Chyba lávky. Před námi je cesta přes hornatý Ko Phangan ještě daleko šílenější. Toyota se zmítá ze strany na stranu, přetáčivý smyk střídá nedotáčivý, jízda po jednom kole pžechází v jízdu po všech pěti. V jednu chvíli nám šéfík zastavuje a nechává nás přestoupit na korbu, protože nás čeká Mordor v podobě cca 92% stoupání. Ač to nikdo z nás neočekával, daří se nám písečné cesty zdolat a řidič nás dováží do Thong Sala (nejhlavnějšího města Ko Phanganu). Doporučujeme mu kariéru závodníka Rally-Paříž-Dakar a ze slušnosti se ho ptáme, jestli chce nějaké dýško za béňo a on nám vyráží dech tím, že po každém chce 300 bubáků, i když to předtím vypadalo, že nás jenom z přátelství vezme zdarma, protože to má při cestě. Ve městě měníme peníze, kupujeme lístky na loď na Ko Tao a před odjezdem se ještě stavujeme na internetu a jídle, které je velmi dobré. Zároveň začínáme vymejšlet dopravu do Bangkoku a řešíme otázky peněz, kterých není nikdy dost a taky nám pomalu začíná docházet, že se blíží odjezd do Prahy a to stojí za zlámanou grešli. Odcházíme na loď a cestou se klasicky bavíme o nechutnostech a když padají poslední kozy a prdel, tak potkáváme první češku v Thajsku. Naštěstí nás snad nezaregistrovala volaje z mobilu. S další polovinou Londýna se ve vzniklé panice (Büber ale překvapivě nepanikaří) přesouváme na moderní, superrychlostní závodní člun. Bágly se úplně nesystematicky hází všude po palubě, což se samozřejmě vymstívá při výstupu, kdy je loď zcela zablokovaná lidma proudícíma do všech směrů na dobrou půlhodinku. Když se konečně dostáváme s báglama k východu, tak zjišťujeme, že k opuštění lodi je třeba překonat metrovou mezeru mezi molem a lodí. Moc nepomáhá ani místní kujebák, který nás bez varování strká, abych už skočili. Na pláži se nás ujímá sympatický řidič taxíku, který nás po domluvě odváží za 100 bubáků na Tanota Bay, což by měla být nejlepší pláž pro šnorchlování v celém Thajsku. Řidič si myslí, jakej je čóro-móro, když s námi prolítává horské cesty, ale nás to nechává klidnými po tom, co jsme zažili na Ko Phanganu. Na pláži ale zjišťujeme, že je buď draho, nebo plno. Může za to nával lidí, kteří po skončení FullMoon Party přejíždějí na Ko Tao. Vzhledem k tomu, že pláž opravdu stojí za to, bereme nouzovou variantu a přespáváme na baru hotelu, kde máme další den slíbené bungalovy. Usedáme do baru, kocháme se váhledem na moře, pijeme pivka, karbaníme a pak už jen chrupárec. Bohužel to nebude tak bezproblémové, jak se zdálo…
Situace dne: poté, co nás šéfík dovezl k směnárně vystupujeme z auta a šéfík, který vypadá nervózně, jak sáňky na podzim, shazuje motorku stojící přímo před ním, což musí vysvětlit policajtovi, který to sleduje z povzdálí.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Thajsko 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s