Thajsko: Den 21

To je typický. Nerušená noc končí pro duo MoChu přibližně a zaokrouhleně v 1:31 (přenásobeno koeficientem 1). Mo i Chu mají společný sen. Plíživé kroky na terase, ženský pláč a nářek, bezmocné rány do okenic a dveří ve snaze se dovolat pomoci. Jako na povel se Mo i Chu probouzí a vystrašeně na sebe koukají. Přestože už nespí, noční můra pokračuje a nám dochází, že se nám nic z toho nezdálo a situace je vážná. Nemluvíce, se nám hlavou honí uplně stejné věci: otevřít / neotevřít ? Ve změti křiku dokážeme rozeznat věty typu: já nemůžu, já nevím, co budu dělat? Bilancujeme situaci tázavými pohledy na sebe a v hlavách máme několik scénářů, dotyčná se zasebevraždí, je to pouze bouda a ušili to na nás, někdo nás chce vykrást, zkrátka je toho hodně. Po té, co sebou žena sekne na zem a je ticho se rozhodneme zkontrolovat situaci a opatrně otevíráme dveře, naskýtá se nám pohled, který nás víceméně uklidňuje. Vidíme na kekel opilou ženu, kterou jsme zahlídli večer na baru, jak je dezorientovaná a hledá svojí chatku. Donášíme jí k její chatce, která je hned pod naší (Číslo 2, my máme číslo 3) a jdeme spát, nicméně ještě dlouho slyšíme její nářik z nám neznámého důvodu. Vyčerpáni usínáme a ráno u snídaně to vyprávíme dvojici BaMi co se stalo. Pak už nakládáme bágly na taxi do přístavu (rozuměj: házíme je na korbu terénní Toyty 4×4) a náš pilot šlape na plyn a se svými křivými zuby a šilhavým pohledem se nám snaží zpříjemnit cestu. Dvojice BaMi jede uvnitř a dvojice MoChu na korbě. Počasí je děsné, prší a MoChu mokne, jediným rozptýlením pro ně je nástup až moc sdílného australana, který mimo jiné pařil před 3 roky v Praze na Silvestra, dozvídáme se všemožné, avšak hlavním tématem je přednáška o drogách a kde je koupit. Australan bez placení vyskakuje z korby, ale my ho trumfujeme tím že vyskakujeme a přitom platíme. Proměňujeme si voucher za jízdenky, odcházíme na loď (katamaran) a zhruba po půl hodině se i naloďujeme. Slabší povahy dostávají trochu strach, protože se zvedá pěkný vítr a voda šplouchá i přes palubu katamaranu. Jedeme dvě hodiny, loď tak divně houpe, ale dá se to. Cestou koukáme na film Michael Clayton, který je ale nekoukatelný, protože zvuk zní jak kdyby ho dabovali šmoulové. Poté už se vyloďujeme v Chumpornu, což Bübera ponouká k založení serveru Čum-Porn. Čekajíc na bus (30 min) kupujeme jídlo a pití. Překvapuje nás na místní poměry dobrá koordinace odjezdu. Jediné co nás trochu rozptýlí je Büber, který si zapomněl klobouk někde venku u stolů. I když tvrdí, že to bylo jako když Indiana Jones vyškubává klobouk zpod padajících dveří, my se nenecháváme nachytat a jeho zběsilé pobíhání kolem autobusů nijak nekomentujeme. Cesta do Bangkoku je celkem v pohodě, až na to že první film nám pouští Michaela Claytona a druhý je nejdebilnější film z celé historie světové kinematografie – „Mluvící veverky“. Paráda. Jsme vystoupeni na naší oblíbené Kao-San road, kde nakupujeme hadry za poslední bubáky a cca v půl dvanácté odjíždíme taxíkem na letiště. Jinak při nakupování smlouváme jak divá a za málo peněz máme dvě hafa a jedno přehršle muziky. V letištní hale hrajeme karty, povídáme si, vzpomínáme a netěšíme se na cestu zpátky do pro nás teď už nudné Evropy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Thajsko 2008. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s