Den 22

BaMi se probouzejí něco málo po sedmé a jdou si číst na terásku, než se probudí i druhá dvojice. Tu však musí o půl deváté vzbudit, jinak by spali až do teďka. Snídani dáváme na terase – palačinky a kafe/čaj, dále balíme věci, platíme ubytování a jídlo za předešlé dva dny a jdeme do centra sehnat odvoz do Bandungu. Drožka je ochotný nás tam hodit za půl míče, to samo nebereme a naprosto náhodným způsobem zastavujeme klimatizovaný autobus, který jede přímo do našeho města. Bus poté asi ještě dvacetkrát zastavuje dalším přistupivším (neexistuje tu něco jako autobusová zastávka, na bus stačí prostě mávnout), uvnitř prochází sťuarti s občerstvením, do toho hraje potulný pěvec a my frčíme nádhernou krajinou dál slunci vstříc. Po cestě se mění sťuarti a trubadůři – na scénu přichází i hluchoněmí pěvci, ale vrcholem je na playback a ještě k tomu falešně zpívající komediant. Z autobusu vystupujeme na předměstí Bandungu, kde se nás po jednom ujímá celá vesnice a snaží se nám pomoci, leč marně. Nikdo nemá ani pojem o angličtině. Nakonec nás vysvobozuje malá holčička, která nám ukazuje na bus, kterým dojedeme až do centra, což je malý zázrak. V centru zjišťujeme, že naše představa o Bandungu, jakožto malém městě, je naprosto mylná. Je asi tak třikrát větší, než Praha a zároveň třetí největší město indonesie. Jelikož máme mapu s měřítkem 1 ku naprostýnesmysl, vydáváme se k ubytování pěšky. Po asi třech kilometrech však na měřítko nadáváme, co to jde. Ubytování je naštěstí přijatelné a i se snídaní. Vyhladovělí jak psi hledáme jídelnu, což se ukazuje, jako nadlidský úkon. Po čtyřiceti minutách bloudění neznámým městem nacházíme ucházející jídelnu a zaplňujeme bříška. Třem z nás to vychází na třicet tisíc, jednomu gurmánovi však na 60kš. Spokojení jdeme prozměnu pěšky najít vyhlášenou Jean’s Street. Průvodce opět totálně zklamal. Po pětačtyřiceti minutách nacházíme ne moc zajímavou uličku s přehršlí obchodů s hadrama. Jelikož jsme už dlouho neměli zažívaci potíže, dáváme večeři u mekáče. Poté jdeme do informačního centra zjistit, zda se tu dá pujčit auto na zítřejší výlet, protože se nám nabídka z našeho guesthousu za 350000 na jednoho zdá moc přemrštěná. Nakonec dostáváme za 400000,- pro všechny auto i s řidičem na celý den. Zpátky se chceme dostat taxíkem, ten nás ovšem dováží na defacto stejné místo, kde nás nabíral, proto se rozhodujeme pro pěší. Jen proklínáme to, že tu téměř neexistuje pouliční osvětlení. PS: Už jsme se naučili přecházet čtyř a více proudové dálnice, taková D1 už pro nás nebude žádný problém. PS2: Národním sportem neřidičů je pískání na píšťalku a řidičů troubení na klaksony jako o život, takže prakticky 90% lidí pracuje v dopravě (odklání dopravu, pískají jentak, troubí když nikde nikdo neni a ostentativně mávají na projíždějící auta)p1080350sp1080363sp1080332s

Příspěvek byl publikován v rubrice Asie 2009. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Den 22

  1. Všichni v dračím doupěti by si přáli mít stejnou halenku jako si koupili No a Chu. Starej drak si ale špatně myslí že by mohl mít víc manželek jako normální muslim. Stará dračice by se možná ráda podělila o všechnu tu práci s dalšími manželkami. Možná dračí doupě zahájí konverzi k Islámu? PS1: vypadáte lépe než doma. PS2: To asi čuměj asiati, že někteří členové thaicrew týmu přijeli s „originál“ croksama, které ještě ke všemu mají stále na sobě, alespoň podle fotek. PS3: Český kanafas na asijském stole? ..jako doma.. PS4 Kdy bude „porada“ s podhradím?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s