Den 23

Budíka máme nastaveného na 7:15, ale protože nezvoní vstáváme instinktivně Büber v 7:45, Snídani hltáme, máme konešně míchaná vajíčka a tousty a v 8:00 netrpělivě stepujeme před hostelem. Závozník však přijíždí s akademickou čtvrthodinokou (Büber vymýšlí ty nejčernější scénáře) v Toyotě pro sedm lidí, takže se ani nemusíme mačkat. Nakonec jsme rádi, že máme auto i se závozníkem, protože provoz je děsný a ještě by jsme neměli šanci trefit. (Ani No nechtěl pilotovat). Po hodině a půl platíme vstup k sopce a vjíždíme až do vulkánu. Po vystvoupení nás praští přes nos smrad síry, ale to už stojíme na okraji sopky a obdivujeme hluboký kráter. Klasicky se kolem nás motá další tým otravovačů, od kterých se mimojiné dozvídáme, že vstup do kráteru druhé aktivní sopky je možný pouze s průvodcem za dvěstě tisíc. To se nám vůbec nelíbí a jelikož jsme rebelové, vyrážíme na vlastní pěst. Ziskuchtiví blbečkové se nám na rozloučenou snaží alespoň vnutit pohledy, což bychom možná podstoupili, ale vzhledem k tomu, že je prodávají pouze po 15ti a více, kašleme na ně. Po kiláku a půl se dostáváme až na dno sopky a je to pecka. Z kráteru stoupá horká pára, všude tu jsou stostupňová jezírka, kolem smrdí síra a všechno má nádech žlutozelené barvy. Kráter procházíme skrz na skrz, každý se alespoň jednou opaří a jelikož nás lehce tlačí čas, valíme zpátky do auta. Závozník na nás poslušně čeká a my podle předem naplánovaného programu jedeme do Ciateru do horkých vřídel. Nejprve platíme vstup na parkoviště, parkovné pro auto, závozníkovi oběd a nakonec poplatky za vřídla. (Celkem 50000,- na pět údů). Z vřídel se nakonec vyklubou dva čtyřicetistupňové bazény, plavat se v nich moc nedá, ale na odpočinek je to bombice. Venku je naštěstí trochu chlaději (pořád jsme poměrně vysoko nad mořem), tak se to dá přežít. Ve vřídlech strávíme něco kolem tří hodin, mimojiné si dáváme výborné šejky a jdeme za napapaným závozníkem. Dalším bodem v našem programu je továrna na výrobu čaje, o které je však v průvodci jen lehká zmínka a tak je těžké jí najít. Jediným možným východiskem je najít někoho, kdo mluví anglicky (řidič neumí anglicky ani kváknout), což je v celé západní Jávě, kde umí 100 lidí anglicky a z toho je 98 turistů, nadlidský úkon. S trochou štěstí narážíme na kuchaře z hotelu v Bandungu, který ochotně naskakuje k nám do auta a jede s námi do nedaleké továrny. V továrně na šaj platíme 60000 za celou skupinu a vyrážíme na exkurzi. Pravděpodobně nás vede člověk, který hrál ve filmu Karlík a továrna na čokoládu Umpa Lumpu, a nebo je to jeho dvojník. Umpa Lumpa nám postupně ukazuje celý proces výroby čaje a nás to velice okouzluje. Exkurzi zakončujeme ochutnávkou místního Rolls Royce čaje – je fakt dobrej. tím náš výlet končí, jedeme do hotelu pro deník a závozníkem se ještě nehcáváme odvézt na Jean’s Street, večeře probíhá pod taktovkou menu McDonald’s, následně interne, cesta zpátky do hostelu, plánování zbytků dnů na Jávě, karban a dobrou noc strýčku Fido. PS1: Náš závozník je tak komunikativní, že ani v Berouně neřekne Beroun. Otík Rákosník je proti němu ukecaná drbna. PS2: Majkí, kdybys viděl úbory místních školaček pod 15, vcukuletu by ses přestěhoval. p1080377sp1080376sp1080404sp1080443sp1080481s

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Asie 2009. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

One response to “Den 23

  1. kluci, to je nádhera, přemluvím dračí mámu, dračímu otci tu necháme po konverzi k islámu další manželky a příště jedeme s vámi!!!!))))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s