Den 25

BaChu se probouzejí již časně ráno ve 4:00, tentokrát v tom ale nemá prsty budíček Büber, nýbržli místní náboženství, které nám půl hodiny pouští islámské žalmy. Než znovu BaChu usnou, slyší ještě chudáčka No, který s nimi spí uprostřed na manželské posteli, jak ze spaní žádá o přistýlku. Poté se ještě No v 8:00 ze zoufalství a snu ptá, jestli už vstáváme, na což mu Büber nadšeně odpovídá, že ANO a spíme dál. Snídani si obejdnáváme v indonéštině, dáváme si ji na molu téměř pod vodou a je výborná. V centru chytáme minibus za 361/2,-Kš do sousední 12km vzdálené vesnice pod sopkou. U vstupu je několik cen, ale my jako náhodou musíme platit ten nejdražší vstup (20000Kš). Po asfaltové cestě stoupáme asi 3km, míjí nás moře aut s místními i japonskými turisty. Po hodině nás chůze omrzí a tak za nekřesťanskou cenu bereme nahoru taxíka. Jen co z něj vystoupíme, začíná pršet, a proto se schováváme pod střechu místního stánku. Tam jako na potvoru prodávají ten nejlepší jahodový šejk na světě (za 6Kč v přepočtu), proto každý dáváme tři a pokračujeme v cestě. Po dvěstě metrech docházíme ke kráteru, který je zaplaven nádherně modrou vodou, mezitím se ještě fotíme se skupinkou místních a dalším – těm méně odvážným – alespoň pózujeme. Přichází ovšem přeháňka v podobě malého monzunku, proto se schováváme do prvního taxivanu, tam je nám řečeno, že za chvilku pojedeme. Když ale řidič po půlhodině odejde, je nám jasné, že to bude na dýl. Venku ještě pořád prší, tak zůstáváme ještě další hodinu v autě, než vůbec odjedeme. Vymrzlí přijíždíme k hlavní bráně a vydáváme se pěšky do 1,5km vzdálených horkých pramenů. Před vstupem si dáváme oběd u CFC, což je místní totální parodie na KFC. V termálních lázních jsme tak dlouho, dokud nemáme varhánky i na zadku, nakupujeme jahody a relaxujeme. Po cestě zpět trháme rekordy. Do dodávky, do které se vejde tak maximálně 8 lidí je nás vměstnáno hned 19, z toho 4 sedí na předních dvou sedadlech. Kocháme se v rámci možností místní krajinou, na které jsou obrovská pole plná jahod. V 6 večer, když už je tu naprostá tma jdeme na internet, který je ovšem zavřený, tak se alespoň vydáváme k našemu oblíbenému indovi na večeři a pak zpátky do hostelu. Před spaním dáváme žolíky o to, kdo bude spát uprostřed manželské postele (jsou tam dvě příčky, takže instatní masáž je zaručena). Opět se potvrzuje, že Büber vyloženě není žolíkový typ a proto ho čeká strastiplná noc. PS1: Dnes jsme si platili i za to, že jsme mohli tlačit taxivan do kopce, PS2: vzpomínáme na Mojžáka, jak se asi má v Kanadě a je nám líto, že i přesto, že se občas dívá na naše stránky, nám nedá vědět, co a jak. PS3: Empiricky jsme otestovali, že se tu voda (na jižní polokouli) točí proti směru hodinových ručiček. p1080550pp1080531pp1080587p

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Asie 2009. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

One response to “Den 25

  1. To je paráda! Hltáme každý řádek a fotky si ukládáme na disk. Pak je všude a každýmu ukazujeme. Všechny odnože dračí rodiny musí pravidelně sledovat vývoj a chválit našeho Chlupáčka (ostatní samozřejmě taky). Tak se držte a držíme palce na závěrečná tažení!!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s