Den 1

Rano nas kupodivu budi No a ceka na nas vymazlena snidane s famfrpalovym mangovym dzusem. Po snidani nazouvame nastartovane crocsy a vydavame se peskobusem do centra. Za kazdym rohem mame tri kamarady, dve pritelkyne a plnej fotak aut. Prvni kamarad nas doprovazel 3/4 cesty, pak nas predal druhemu, ktery nas vedl 4/8 cesty, nez ho pred smenarnou ukradli v zatemnene fabii, pak se nas zase ujima prvni, ktery nas dovedl zbylou tretinu ke smenarne a tam nas nejspise osulil. Vzheldem k tomu, ze mame v mistnich menach gulas s peti, tak ani nevime o kolik¿ Cestou do centra se nas ujima starik, ktery je jak nevypnutelne spanelske radio, kteremu nerozumime. Ten nas dovadi k obchodu pro vodu, kde mu za odmenu kupujeme mydlo. Premyslime, za co si asi kupuje jidlo a dochazime k tomu, ze nejspis zere mydlo. Sami se pote dostavame do centra ke Capitol, kde si nas vsima jeden cernoch, kteremu se nas nejspise zzelelo, ze jsme sami, tak nas kolem tovarny na doutniky doprovazi na obed, ktery usmlouvavame na polovinu. A za odmenu mu kupujeme piveckov mistnim poloprazdnem kabaretu. Sami se konecne bez doprovodu dostavame na pobrezi k hradu Castillo de san Salvador de la Punta. Z pobrezi mirime kolem muzea de la Revolicion do La bodeguita del medio za Hammingwayem na drinka a pokec, ale jaksi jsme ho tam nechytli. Davame si alespon dvakrat mojito a jednu cuba-libre za doprovodu malebne zive hudby, troufame si vsak tvrdit, ze lepsi drinky bychom dostali i v Praze ve ctvrte cenove. Vetsina Havany nam pripomina smrdute ulicky Bangkoku, ci Bandungu. Polovina budov se tu rozpada, polovinu se snazi zrekonstruovat, ale jelikoz je vetsina leseni zarostla, v lepsim pripade jen krovim, tak usuzujeme, ze se to mistnim moc nedari. Z ulicek v centru sice dycha kolonialni atmosfera, tu vsak prebiji spina a smrad. Po ceste zpatky pozorujeme mistni omladinu, jak se koupe v prespinavem pristavu a hledame taxi zpatky do ubytovani. Po chvili cekani mavame na protijedouci tuk-tuk, ktery v tom okamziku otaci na miste tento stabilni stroj a za par kouka z chodniku, co se vlastne stalo. I tak s polorozpadlym strojem nas nabira a razime domu. Tam si davame libovou sprsku, ferblika a cekame az doprsi, abychom mohli jit na vecu. Tu si davame v mistni cantine za prijemne 2 CUC na hlavu a jdeme se vychrupat na dalsi den.

PS: clanku si vazte, s internetama tu setri (foto bychom radi pridali, ale smolik pacholik, neni cas)

PS2: Kdyz chcura, tak poradne,

PS3: haf haf


Reklamy

Den 0 (II)

Mily denicku, po dluohem premlouvani jsme se opet vydali na vylet v hojnem poctu 3, nebot nejmenovany clen Chu nam doma zahriva prkenko. Rano v 5:00 Ruzyn. MiNo jsou prijemne vyspani po dvou piveckach a Ba je bily jako stena po jednom bliti, probdele noci a dvaceti otcenasich. Na letisti se loucime s nasimi drahymi polovickami – Mi s Chu, nebot Chu privezl Ba a jeho chytrejsi krasnejsi a povedenejsi polovicku. BaNo odletaji z terminalu 1 zkratkou pres Moskvu a Mi z terminalu 2 inteligentneji pres Paris. BaNo po pohodovem letu dostavaji v Moskve vyzvu od Mi k transgalaktickemu zavodu: ¨Posledni v Havane je pukavec.¨Bramborove misto obsazuje Chu, ale my pokracujeme dale. Mi nabira hodinu zpozdeni uz ve francii a BaNo to berou severni smyckou pres Gronsko a severni pobrezi ameriky. BaNo s vidinou vyhry pristavaji na letiste v Havane az na druhy pokus (viz prilet do Parize predloni). Mezitim se Mi uz vyloduje a tim padem soutez vyhrava. Na letisti jeste oba tymy ceka strastiplna byrokraticka vlozka a Mi je jako bonus odtahynut k vyslechu. Nejdrive je mu zabaven pas a pak se mu dostava anglicky mluviciho vysetrovatele. Ten z nej lame informace o `pobytu, dalsich cestovatelich, znacce fotaku a peneznim obnosu. Mi jim ale vysvetluje, ze se ten soc. rezim opravdu nesnazi ukrast a tak ho s usmevem propousteji. Pote nastava laskyplne setkani, vymena penez a taxi do centra. Potkavama Skodu Fabii a asi 1000 veteranu z padesatych let. Znamy naseho kontaktu nas posila pomoci sveho pritele ve Volze k pribuznemu do centra. Ubytovani je ‚prijemne za 30 CUC se snidani. Veca, denik, chruparec.

PS: SP

PS2: voda v zachode se otaci doleva

Den nula, 4:00-5:45

Budík.. Aaaaaaaaaaa..!! Nenávidim vstávání, no nic, co bych pro Thaicrew neudělal. Nandat čočky, kopnout do vrtule a směr Křeslice. Divnej pocit, neustále se mi zdá, že něco nemam.. Převážně nemam letenku, krosnu a všechno ostatní, ale to je nejspíš způsobený tim, že nikam nejedu. Všechno časově pěkně lícuje a zapadá, jako na zavolanou jsem v půl u Ba, kde nabíram i No …vákovou Janu. Hned se dozvídam, že přeodjezdová noc se (tradičně) neobešla bez poblijónských a nespacích komplikacích (paraela s Livignem), každopádě to je teď víceméně jedno. Poměrně svižně si to šineme na letiště, protože jeho dobrák Novák nahlásil dřívější odjezd a kdo je na letišti druhej je přece pukavec, to je taky taková naše tradice. Na křižovatce s Barrandovským mostem je nám oznámeno, že můžem jet pianko, protože druhá posádka je teprve u Říčan, takže podle pokynů týmu volíme ze závoního režimu na úsporný a šetříme palivo a pneumatiky, aby vydržely až do cíle. Na letišti se potkáváme kolem čtvrt na šest a jdem rovnou do terminálu jedna, ze kterého letí posádka No..vák Martin a Ba, chvilku zkouší bojovat s automatickym odbavením, což je ale předem prohraný boj, vzhledem k funkčnosti celého zařízení, takže odbavení probíhá tradičně u přepážky a hlavně rovnou z Prahy do Havany. A to se už bohužel blíží loučení – objímaní, hromada francouzáku, no prostě klasika. A tak se Ba a No se slovy „za 20 hodin v Havaně“ loučí s Mi, kterého jdem ještě s No.č.2 doprovodit do terminálu nummero due. První, co nás trochu zarazí, je počet lidí, terminál je totálně přeplněnej, naštěstí Buberova přepážka zeje prázdnotou, takže stačí ze sťuartky smést pavučiny, udělat jedno mňau a odbavit se přes Paříž taky pěkně rovnou až do Havany. Poslední instrukce, kde je první gate a Buber nám taky mizí z dohledu. Wow! Byl to fofr…!!
.
.
.
.
.
.
.

 

11:45

Sms: „Voe, skype“
Takže Chlupec s Tominem se v Moskvě připojili přes výdobytek techniky Iphone4 (Buber nemaž to.. prosim..) na skype! Dobrý!! Cesta zatím probíhá hladce přehldce, celý let kulišáci prospali, v Moskvě jsou na novém hezkém terminálu a až na trochu divný lidi je to tam prej celkem ok. Takže jsme společně online posnídali/poobědvali, pokecali a znenadání přišel boarding. Takže tohoto času už sedí v letadle směr socialistická perla Karibiku.
Užijte si to draci!!!!

PS.: Buber se do Paříže také dostal v pořádku a bez problémů

Už zítra!

Zítra odlétáme na naší bájnou cestu vstříc lepším zítřkům. Budeme se vás pokoušet pravidelně informovat, což ale nemusí být zas tak snadné, jelikož nevíme v jakém stavu je internet na Kubě. Deníček píšeme v oldschool papírové podobě, takže by se tu nakonec měl objevit.

Büberova cesta

Praha: odlet: 28 Jun, 7:25
Francie (CDG): přílet: 28 Jun, 09:15, odlet: 28 Jun 13:50
Havana: přílet: 28 Jun 17:40 (jejich času)

Havana:odlet: 17 Jul, 20:20
Francie:přílet: 18 Jul 11:15, odlet: 18 Jul 13:10
Praha: přílet: 18 Jul 14:45 Terminal 2

BaNo cesta

Praha: odlet: 28-06-2011 07:05
Moskva: přílet: 28-06-2011 11:40, odlet: 28-06-2011 14:10
Havana: přílet: 28-06-2011 18:45

Havana:odlet: 17-07-2011 20:45
Moskva:přílet: 18-07-2011 16:15, odlet: 18-07-2011 19:05
Praha: přílet: 18-07-2011 19:45

PS: Děkujeme všem co přišli na  naší peckovou rozlučku – ostatní si můžou trhnout a nedostanou žádný suvenýr (ale neříkám ani, že ti co na rozlučce byli nějaký dostanou 😛 )