Rano nas kupodivu budi No a ceka na nas vymazlena snidane s famfrpalovym mangovym dzusem. Po snidani nazouvame nastartovane crocsy a vydavame se peskobusem do centra. Za kazdym rohem mame tri kamarady, dve pritelkyne a plnej fotak aut. Prvni kamarad nas doprovazel 3/4 cesty, pak nas predal druhemu, ktery nas vedl 4/8 cesty, nez ho pred smenarnou ukradli v zatemnene fabii, pak se nas zase ujima prvni, ktery nas dovedl zbylou tretinu ke smenarne a tam nas nejspise osulil. Vzheldem k tomu, ze mame v mistnich menach gulas s peti, tak ani nevime o kolik¿ Cestou do centra se nas ujima starik, ktery je jak nevypnutelne spanelske radio, kteremu nerozumime. Ten nas dovadi k obchodu pro vodu, kde mu za odmenu kupujeme mydlo. Premyslime, za co si asi kupuje jidlo a dochazime k tomu, ze nejspis zere mydlo. Sami se pote dostavame do centra ke Capitol, kde si nas vsima jeden cernoch, kteremu se nas nejspise zzelelo, ze jsme sami, tak nas kolem tovarny na doutniky doprovazi na obed, ktery usmlouvavame na polovinu. A za odmenu mu kupujeme piveckov mistnim poloprazdnem kabaretu. Sami se konecne bez doprovodu dostavame na pobrezi k hradu Castillo de san Salvador de la Punta. Z pobrezi mirime kolem muzea de la Revolicion do La bodeguita del medio za Hammingwayem na drinka a pokec, ale jaksi jsme ho tam nechytli. Davame si alespon dvakrat mojito a jednu cuba-libre za doprovodu malebne zive hudby, troufame si vsak tvrdit, ze lepsi drinky bychom dostali i v Praze ve ctvrte cenove. Vetsina Havany nam pripomina smrdute ulicky Bangkoku, ci Bandungu. Polovina budov se tu rozpada, polovinu se snazi zrekonstruovat, ale jelikoz je vetsina leseni zarostla, v lepsim pripade jen krovim, tak usuzujeme, ze se to mistnim moc nedari. Z ulicek v centru sice dycha kolonialni atmosfera, tu vsak prebiji spina a smrad. Po ceste zpatky pozorujeme mistni omladinu, jak se koupe v prespinavem pristavu a hledame taxi zpatky do ubytovani. Po chvili cekani mavame na protijedouci tuk-tuk, ktery v tom okamziku otaci na miste tento stabilni stroj a za par kouka z chodniku, co se vlastne stalo. I tak s polorozpadlym strojem nas nabira a razime domu. Tam si davame libovou sprsku, ferblika a cekame az doprsi, abychom mohli jit na vecu. Tu si davame v mistni cantine za prijemne 2 CUC na hlavu a jdeme se vychrupat na dalsi den.
PS: clanku si vazte, s internetama tu setri (foto bychom radi pridali, ale smolik pacholik, neni cas)
PS2: Kdyz chcura, tak poradne,
PS3: haf haf
Thaicrew 
Pozor na vlezlé domorodce, to jsou většinou špioni,kteří podávají zprávy o vašem pohybu, ty jsou dneska v Čechách nezaměstnaní nebo ve vysoké politice. Doporučuji psát jen do deníčku jen pozitiva, to vám možná v závěru pobytu pomůže. Držíme palce, lepší výlet v čase před rok 1989 jste si zvolit nemohli…
Ola! Vamos ala playa! Tim sem vycerpal znalosti spaniny.. Super denik! Tesim se na dalsi dny, uplne vas vidim jak to v nejaky zapadly dire tukate do compu..:) hastala vista! ( je to spanelsky????) btw kurs je zhruba jako euro teda??