Den 9

„Kluci, v kolik vstavame?“, pta se No. Ba odpovida: „v osum“, No: „No tak to sakra z postele.“ Snidane a hupky supky na konicky. Dorazime na smluvene misto v blizkosti kostela a tam si nas hned odchytava Pedro. Prebirame tri nastartovane kone s vyhratymi sedackami, zahratymi podkovami a plnou nadrzi. Pro vsechny zeny: Podivejte se na sveho muze, zpatky na nas, na sveho muze, zpatky na nas. Jsme na koni!!! Vyrazime krasnym bezbolestnym tempem jako kovbojove z Tenkrat na zapade, akorat v kratasech a crocsech. Po chvili zjistujeme, ze to byla chyba. Prvni rychlostni stupen kone je pohoda, vychazkova chuze, zadna bolest. Druhy rychlostni stupen predstavuje neskutecnou bolest zpusobujici nerytmicky naklepavajici Andaluzii a treti rychlosti stupen predstavuje vitr ve vlasech a jen mirna bolestne naklepavani. Vetsinu cesty jedeme na dvojku, semtam trojka, kdyz zavodime. S konem dokazeme zatocit doleva, doprava, zastavit, zacouvat, udelat front-flip a back-flip, ale rozjizdeni nam nejde. Na to musi spravne zamlaskat nas pruvodce. Po trictvrte hodine priklusavame k rece, kde na invalidech parkujeme kone a jdeme obkrocmym krokem asi 500m k vodopadum. U vodopadu blbneme, No skace z nesmyslnych vysek, ale BaMi jsou nejvetsi tvrdaci a zespodu vsechno hlidaji. Klabosime se zvlastni izraelskou grupou, kteri nas zvou k sobe do Izraele. Po hodine dovadeni se vracime zpet ke konickum a uz dopredu litujeme nasich zadeli. Polovinu cesty prochazime hustou dzungli, takze nastesti jen na prvni rychlostni supen, coz by se v thaicrew hantyrce dalo oznacit za freestyle horsing. Po ceste dorazime do statku, kde nas uci drtit klacky podobne bambusu, jejich extrakt ma blahodarne erektivni ucinky na nase bambusy. Okamzite davame tri sklenicky a pote premyslime nad tim, k cemu nam to vlastne bude. Sedlame ore a jedeme dal. Po chvili zastavujeme u stromu, z nej loupeme ovoce z venku podobne limetce, uvnitr lici a chutnaji jako mango. Parkrat bodime potok, kde kone tankuji gasoline. Na obed se stavujeme do klasteraq doprostred poli, kde nas trestaji mistni kovove zidle. Po obede jeste na konich zavodime, bolest uz temer nevnimame a vracime se zpet do Trinidadu. Kone vracime a jdeme se sprchnout, chvilkou chilloutek a jdeme do centra na net a zaridit zitrejsi odjezd do Playa Giron – Zatoky svini. Skaceme jeste do Casa de la Musica na jedno mojito a kubicko a pak uz jen doma veca, ctenarec a chruping.

PS: Nejsme jako vas muz, ale byli jsme na koni!


Příspěvek byl publikován v rubrice Kuba 2011. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s