Den 11

Miuv budik nas budi v 8, ale na podstatnou otazku, zdali musime vstavat nam uz Mi neodpovida, proto BaNo opet usinaji a Mi mezitim sestavuje teleport. V devet uz nas s pokerfacem znovu Mi budi, ze takhle to dal nejde a teleport uz je hotovej. Nesnidame doma a vyrazime do restaurace za pesosky. Objednavame si jednu pizzu, dva radoby hotdogy, dve koly a kafco. Dostavame dve pizzy, tri dogy, spravne koly a zadny kafe. Jidlo sporadame, piti vypijeme, na kafe se vykasleme a zadame o ucet. Po pul hodine dostavame kafe a po dalsi se konecne peti zamestnancum dari spocitat ucet, tak nakonec i ten. Vyrazime na plaz na druhou stranu, nez vcera, kde bereme obrovsky stinny plac mezi ctyrmi palmami. Ve stinu. Koupeme, cteme, schovavame se pred slunickem, kdyz tu MiHo popadne lovecka sezona a jde se lovit kokos. V Noovi se projevuji opici prapredkove, vyleza na palmu a schazuje dva kokosy. O rozlousknuti se pak stara Mi s No a materskym kokosovym mlekem krmi Baa. Pote dale vegetime, docitame a vymenujeme knihy a vyrazime na prochazku po utesech. Fotime, pozujeme, mirne se skrabeme o utesy a mirime zpet. Po chvili MUDr. Mi usuzuje, ze se vydame zpet domu. Doma sprcha, denik, vecere (dnes kure, vcera cunatko) a chrupec. Cesnek.

PS: Do deniku se nemuze dostat zadnej nesmysl, pac kazdou vetu peclive odhlasovavame.


Reklamy

Den 10

Vstavame v 7:30, rychle balime a odchod na Viazul. Ve dverich nam pardal dava jeste adresu na ubytovani v Playa Giron, loucime se a supajdy k autobusu. V autobuse spime, cteme, jedeme a poslouchame zaseklou kazetu porad dokola. Za tri a pul hodky jsme na miste. U vychodu z busu uz nas odchytava nase ubytovatelka a jdeme s ni pres celou vesnici do jejiho domu. V hezkem domecku dostavame pokoj pro tri za 15CUC na noc a objednavame si i vecu, ta je o trosku drazsi – 8 CUC na osobu. Po ceste nas prekvapilo obrovske mnozstvi krabu, ktere se tu nachazi. Nekolik z nich jsme nasli u sebe v pokoji. Zchazujeme batohy, navlikame plavky, bereme snorchlovaci vybavu a frcime na plaz. Po ceste se stavujeme v restauraci, kde si davame jednohubkove menu a konecne uplatnujeme mistni pesos, ktery sebou tahneme uz od Havany. V restauraci se potkavame s prvni rodinkou z CR nazdarbuh s neskutecnym stestim si vybirame tu malou chvilku, kdy nemluvime jak kanalove. Sdelujeme si rady a zazitky z cestovani a pokracujeme dale k plazi. Po ceste prochazime naprosto vybydlenym chatkovym resortem, az se dostavame k prazdne pisecne plazi. Jelikoz je jedna hodina odpoledne, tak neni idealnejsi cas jit snorchlovat (jo, vecer to jeste docenime). Do vody vyrazuime jako ledni medvedi, zpatky se vracime jako rajcatka. Snorchlovani dobre, ale byly zatrakone vlny… Zbytek odpoledne proflakame na plazi, snazime se chytat bronz, ale jde nam pouze kecup. V 18:00 se vracime domu, davame karty, moc moc mnam mnam vecu, pantenol party, vybijime kraby plechovkou od koly a jdeme chruparec.

PS: jsme tak zarostli, ze pres vousy ani nemuzeme najit tramvaj.


Den 9

„Kluci, v kolik vstavame?“, pta se No. Ba odpovida: „v osum“, No: „No tak to sakra z postele.“ Snidane a hupky supky na konicky. Dorazime na smluvene misto v blizkosti kostela a tam si nas hned odchytava Pedro. Prebirame tri nastartovane kone s vyhratymi sedackami, zahratymi podkovami a plnou nadrzi. Pro vsechny zeny: Podivejte se na sveho muze, zpatky na nas, na sveho muze, zpatky na nas. Jsme na koni!!! Vyrazime krasnym bezbolestnym tempem jako kovbojove z Tenkrat na zapade, akorat v kratasech a crocsech. Po chvili zjistujeme, ze to byla chyba. Prvni rychlostni stupen kone je pohoda, vychazkova chuze, zadna bolest. Druhy rychlostni stupen predstavuje neskutecnou bolest zpusobujici nerytmicky naklepavajici Andaluzii a treti rychlosti stupen predstavuje vitr ve vlasech a jen mirna bolestne naklepavani. Vetsinu cesty jedeme na dvojku, semtam trojka, kdyz zavodime. S konem dokazeme zatocit doleva, doprava, zastavit, zacouvat, udelat front-flip a back-flip, ale rozjizdeni nam nejde. Na to musi spravne zamlaskat nas pruvodce. Po trictvrte hodine priklusavame k rece, kde na invalidech parkujeme kone a jdeme obkrocmym krokem asi 500m k vodopadum. U vodopadu blbneme, No skace z nesmyslnych vysek, ale BaMi jsou nejvetsi tvrdaci a zespodu vsechno hlidaji. Klabosime se zvlastni izraelskou grupou, kteri nas zvou k sobe do Izraele. Po hodine dovadeni se vracime zpet ke konickum a uz dopredu litujeme nasich zadeli. Polovinu cesty prochazime hustou dzungli, takze nastesti jen na prvni rychlostni supen, coz by se v thaicrew hantyrce dalo oznacit za freestyle horsing. Po ceste dorazime do statku, kde nas uci drtit klacky podobne bambusu, jejich extrakt ma blahodarne erektivni ucinky na nase bambusy. Okamzite davame tri sklenicky a pote premyslime nad tim, k cemu nam to vlastne bude. Sedlame ore a jedeme dal. Po chvili zastavujeme u stromu, z nej loupeme ovoce z venku podobne limetce, uvnitr lici a chutnaji jako mango. Parkrat bodime potok, kde kone tankuji gasoline. Na obed se stavujeme do klasteraq doprostred poli, kde nas trestaji mistni kovove zidle. Po obede jeste na konich zavodime, bolest uz temer nevnimame a vracime se zpet do Trinidadu. Kone vracime a jdeme se sprchnout, chvilkou chilloutek a jdeme do centra na net a zaridit zitrejsi odjezd do Playa Giron – Zatoky svini. Skaceme jeste do Casa de la Musica na jedno mojito a kubicko a pak uz jen doma veca, ctenarec a chruping.

PS: Nejsme jako vas muz, ale byli jsme na koni!


Den 8

V autobuse zabirame kazdy 4 mista obleceni, jako kdybysme cekali na dobu ledovou, presto stale mrzneme. V 7:00 prijizdime do Trinidadu. Pripadame si jako filmove hvezdy (Tom Cruise, Matt Damon a Orlando Bloom). Za ochranou linii zastavky stoji nespocet mistnaku, kteri na nas nadrzene pokrikuji a vzrusene mavaji. Kontrolujeme si poklopce, ale zjistujeme ze je to kvuli ubytovani. Po prichodu blize protrhavaji ochrannou barieru a riti se na nas. Jeste ospali jen nevericne koukame co se to deje a jen tupe poslouchame jejich anglicke monology o ubytovani. Neschopni odpovedi se Mi ujima kormidla, vsechny stavi do late a provadi vyberove rizeni. Nakonec vybira stareho pardala za 15CUC se snidani na noc pro vsechny. Hned po zabydleni davame chrupec az do dvanacti, abychom naspali deficit a opet se aklimatizovali. Ve 12:15 vyrazime na prochazku do centra, kde se snazime najit nejaky obed. Nas novy kamarad nas zatahuje do romanticke restaurace s prijemnymi cenami a se stresni terasou s vyhledem na mesto. V tu chvili Ba dostava poblijonovu kletbu a my veprove s rejzi a salatem. Ba se odpotaci domu a nas ostatni ceka krasne, prepychove odpoledne. Po obede a pivectu se vydavame nejkratsi cestou na mojitka. Po ceste nas jeste odchytava cely gang cernochu, ktery nam nabizi vylet na koni a doutnase. Pouceni z minula, doutnase i vylet bereme a domlouvame cas odjezdu. Pote uz nerusene dochazime do Casa de la Muzika a davame si famfr mojitko a karty. Zde Mi potkava prvni lasku, s kterou okamzite vymenuje jiskrive pohledy a placani po zadku. Po dalsim mojitku odchazime na prochazku do centra, prochazime okolo trhu, kde Mi potkava dalsi lasky. Probiha foceni a placani a pokracujeme dal. Mimochodem na trzich kupujeme dve stejne cepice, ktere nosil Che. Pri prochazeni centrem na nas vsichni ukazuji a neco pokrikuji. Po chvili zjistujeme, ze No je hellhorses podobnej Cheemu. Neznami lide nas zvou domu, aby se No vyfotil s fotkou sveho dublera. Po dlouhe dobe camrani nam dochazi „vitamin M“ a proto nejkratsi cestou mirime opet do Casa de la Muzika. Tam doplnujeme vitaminy dalsim mojitem. Probihaji dalsi karty a cesta domu za Ba. Toho nachazime na terase ctouc, pridavame se k nemu a do vecere za vune doutnasu vegetime na houpacce na verande a cteme jako o zavod. Vecere foltan tulipan: kureci s ryzi a salatem, po veceri se uchylujeme na pokoj, kde cteme do ctvrte noci a chrupec.
PS: Nikdo z nas jeste nesedel na koni (jedinou zkusenost s konem ma No, ktereho kun jednou kousl do zad).



Den 7

Buenos dias. Es muy caro. Muchas gracias. Por favor. Quattro formaggi. Tre Bucanero. Vstavame v 8, cimz krasne dospavame predvcerejsi party. Na snidani jdeme bez tricka na hulvaty, dostavame cervenou kartu a vracime se bez trika pro trika, abysme se vratili s trikama. Na snidani mame na vyber: k piti vajicka, a na jidlo caj nebo kafe. Kralovsky vyber. Vracime se na pokoj, balime veci a No prenechava 6 dni nosene, 5 dni smradlave, 4 dny smradlave, 3 dny mokre ponozky pristim generacim (kazda ponozka jina). Na recepci zjistujeme, kdy jede bus do Camaguey – pred peti minutami. Zjistujeme dalsi moznosti a jdeme k el Rapido  vyhlizet dalsi mozny povoz. Na zaklade vyberoveho rizeni volime nejlepsi nabidku od ridice mensiho nakladaku za 30 CUC s mezizastavkou u nej doma. Tam pozorujeme zraloci ploutev a chrup, ktery nas ridic ulovil a pomahame mu nalozit starou lednicku na korbu nakladaku. Jeho zena na pritom povida, kolik je v mistni zatoce zraloku. Jizda pecka bomba. Sledujeme okolni krajinu a pripadame si naklepani jako kureci rizky. V jednu dorazime na autobusovou zastavku, navazujici autobus klasicky ujel a dalsi frci az ve dve rano. Zabavujeme se tim, ze bereme starou karu amerikanu a frcime do centra. Tam menime penize, jdeme na obed a na net prepsat denik. 3 na-nose-kundy po dopsani deniku nekdo nahore otvira kohoutek a zacina bourka jak cyp. Ulice se meni v reku, cekame az bourka prestane, pritom se vsak vypina proud v celem meste.  Po hodine trhame Noovu plastenku, delame si z ni destnik a jako sehrana trojnozka postupujeme destem na vecu. Pak cekame na tago na autobusak, ale mistni taxikari se deste asi boji a tak naprosto vymizeli. Po hodine cekani nakonec zoufali bereme bicytaxy, coz je kolo s dvema sedadly a striskou proti desti. Jako spravni skudlove ukecavame cenu na 3 CUC a sedame vsichni na povoz. Co si budeme povidat, chudak „ridic“. Cesta je do kopce, on spocenej jak blazen  a my se vzadu jen blbe tetelime. Na miste mu nakonec davame o jeden CUC vic, pac to bylo opravdu tvrde vydelane penize. Na nadrazi si cteme knihy, parime hry na founech, davame pivecta a proste se snazime zabit cas. <br/>
PS: My necestujeme pro nas, pro svoje zazitky, ale pro vas, abyste meli po praci co cist. (Ano, pivo ve 2 rano mistniho casu docela zabira).


Den 6

Poprve nas budi Ba. Sucho v ustech, bolehlav a jde se na hotelovou snidani. Po snidani more, kouparec, ctenarec. Obed davame klasicky v El Rapido, kde nam tentokrat v mikrovlnce ohrivaji spagety, ktere se k nam dostavaji napul zmrzle a napul varene. Kejda jako blazen. Po obede razime do vedlejsiho rezortu na internet. Cesta po prazdnem chodniku ale neprobiha tak hladce, jak by se dalo ocekavat. Najednou u nas zastavuje dodavka s policejnim komandem, z ni vyskakuji muzi se samopaly a brokovnicemi. Vycviceni z pocitacovych her zaujimame obranne pozice, ale tezkoodenci si nas nevsimaji a jdou do mistniho baru pro obrovksou skvaru ze vcerejsiho flamu. Ani tato situace nas z naseho cestovatelskeho klidu nevyvadi a pokracujeme dale v hledani internetu. Odchazime ale s neporizenou, nebot v jednom rezortu internet vubec nemaji a v druhem je pry tak pomaly, ze se mame stavit az vecer (jednotlive bity se patrne boji svetla a proto az za tmy behaji rychleji) . Po plazi se vracime domu, mame volnou chvili, varime karty a pozorujeme, ze cim min toho mame na praci, tim vic se u nas objevuje vrozeny kretenismus a idiocie. Vulgarity prvniho stupne, Nouv exhibicionismus – bila velryba v mori, kurz mazleni a graf pevnosti hovinek atd. Vecer dopijime zbytek Havany a za deste se jdeme koupat. Tam nas ovsem zacinaji otravovat komari, nebot prestal foukat vitr od more a No dvakrat do nohy stipe krab a meruza, kdyz pozaduje po Ba, aby mu ukazal motylka (patrne Babocku) . Vecer chceme jit na internet prepsat denik. Kdyz se ale dostavame do druheho resortu, je nam receno, ze nemaji karty na zaklade nichz se da pripojit na internet. Internet je pry v dalsim rezortu, ale ten je dalsich deset minut pryc. Zvazujeme zda prepsat denik a nechat se po ceste zpet vysat komary, nebo utikat zpet na pokoj a prezit. Vyhrava druha varianta, ale stejne schytavame kasilion bazilion vaziliony stipancu.  Mortal combat hadr.

PS: Empiricky jsme prokazali, ze kazdeho ctvrteho v mesici je vzdy pondeli

PS2: Empiricky dukaz c.2: Komari jsou pribuzni byku, nebot jdou po cervenem spalenem nejmenovanem clenovi.

PS3: Empiricky dukaz c.3: Komari jsou nejzbytecnejsi zvirata na svete

PS4: Komari na Kube utoci ve stadech po 218 kusech.


Den 5

Prekvapive zaciname o dve hodiny drive na konci dne 4. Mrzneme!¿? Ani dlouhe kalhoty a mikiny nam nepomahaji. Kdyz se pidime po duvodu takove zimy v autobuse, tak se dozvidame, ze klimoska funguje bud na plnou kouli, nebo vubec. Omrzli, skrehli, sverepi a ojineni se snazime usnout, pac do Camaguey je to pry 8 hodin cesty. Ve 4:30 nas No budi, ze jsme v Camaguey. Kdyby nesel na malinkou, tak jedeme az do Havany. Typicky. Na autobusaku hledame spoj az do Santa Lucia. I presto, ze nam tvrdili, ze se tam dostaneme autobusy Viazul, neni tomu tak. Mistni hopik nam oznamuje, ze jedina moznost je taxalem. Toho usmlouvavame na 50 CUC, coz byl podle me veliky usmlouvavaci heroicky vykon. Pote zjistujeme, proc je tomu onak. Toto auto je auto, kterym mame jet 120km a je jeste o pid horsi, nez tago, ktere nas vezlo vcera na autobus v Santiagu. Uprostred temno temne noci (kde se snoubi sero s serem) frcime autem, ktere dosviti sotva na svuj blatnik neznamo kamo. Tim cele prednosti tohoto vozu nekonci. Vyfuk opet supluje vuni vonaveho stromecku, tachometr pri vsech moznych rychlostech ukazuje absolutni nulu, ridic co 10km zavira sve opet otevrene dvere a behem jizdy se snazi zapojit kabely k radiu pod volantem. Cesta je asfalt, sterk … 10m … asfalt, sterk (a to fakt ty brdo). Po pul hodine cesty na policejni kontrole uplacime policisty tim, ze jednoho z nich vezeme domu, coz je nastesti po ceste. Spokojene ho vyhazujeme u jeho domu a frcime sami dal. Z tu nahla z nicehoz nic ridici zvoni telefon a zastavuje, vypina auto, zhasina svetla a odbiha do pole – a kurde!?¿ñ V tu chvili vybavujeme vsechny horory a jsme zrali na to si mezi sebou vymenit trenky. Po dalsi pulhodine cesty zastavujeme kdesi v lesy v bufetu a davame si kazdy brzkou snidani. Hamburgesa s hranolkama. 5:00. Prvni hamburger dostava a chyta maly pejsek, druhy hamburger dostava vetsi doga a pro treti si prichazi tlupa ctyr koni. Po 10km prijizdime do Santa Lucia, kde zjistujeme, ze „no casa particullare“. Objizdime tedy mistni resorty a nakonec vybirame nejlevnejsi hotel za 60CUC se snidani na noc. Rozhodli jsme se, ze tu zustaneme dve noci, hned po ubytovani se jedeme ubytovat do more a pote hned hodit chrupec. Pred polednem jdeme na jidlo do El Rapido, zoliky, koupani, svaca, casaky a znovu svaca u El Rapida – tam se Mi setkava s mistnim computer-guyem (buber: „ucitelem informatiky“!!!). A mame od obou na hodinu pokoj. Ten nas nakonec laka na vecerni party a my to zvazujeme. Kluci, jakozto partyjou vychovani, kupujeme flasku Havany s TuKolou za 100Kc dohromady a delame si malou predparty. Jelikoz za tech nekolik vyprav jsme jiz zkusene svedske opalovaci druzstvo, tak nas vecer ceka tradicni poopalovaci pantenol party. Pred hotelem splnujeme denni kvotu dobrych skutku a pomahame roztlacit stary Plymouth. Do desiti sedime na verande, popijime pri hudbe nase domaci vlastnorucne udelane Cuba TuLibre. V 10:00 frcime do El Rapida, kde mame sraz s Lionelem (computer-guyem). Ten tam vsak neni a tak jdeme na prvni party sami. Na party potkavame dva mladase a resime s nimi nocni zivot. V 11:00 dorazi Lionel a jdeme na druhou party, kde se kona kultureni vystoupeni. Davame par pivecto a razime domu.

PS: resime, zda mame vyhled na obzoru na Bahami, Habami, nebo BaNoMi.

PS2: neni