Den 6 medvedu s Cibulkou na paprice

A kdyz nemate papriku, tak tam dejte květák. Vstavame, davame sprchu, nemyty jsou umyty. Jedeme na snidani, klasicka americka hromada, paty pres devaty. Jen No si dava obed. Nastavujeme navigaci a skrz pomerancove plantaze stoupame k Sequoia narodnimu parku. Cestou potkavame snih. Zkoulovany snehem tvrdym jak sutr pokracujeme k nejvyssimu bodu 7400ft a splhame na prvni z mnoha vyhlidek a debatujeme, jak se nenechat ulovit medvedem. Medveda potkavame v zapeti cestou k autu. Nastesti po odebrani vzorku DNA zjistujeme, ze je to jen veverka. Uf, to bylo o kousek. Rozklepani vjizdime do Giant Forrestu na prvni dobrou a klickujeme mezi celkem malymi stromy. Vcelku zklamani, ale! Budiž. Po chvílí vidíme první opravdodou Sekvoj, která i kdyby se zlomila vejpůl, tak si s vánočním stromem na Staromáku vytře kořeny. Auto necháváme na parking platzu a hasíme si to k největšímu žijícímu organizmu na světě – Sherminatorovi (General Sherman). Už po ceste se ale vytahuji dobre trumfy a tak scházíme ze stezky pro líné amíky. Tímto porušujeme asi patnacty federalni zakon behem druheho dne a po Zemanovsku jdeme objimat nejneobejmutelnější stromy. Ani ve ctyrech se nam to nepovedlo. Po chvili kraveni se dostavame k onomu gigantu a klasicky v momente, kdy litaji vzduchem koz*, prd*le a pyc*, potkavame prvni čobolaky z Blavy (tož ale pesničky mají pekné). Vypraveji nam, jak se vzali ve Vegas s Elvisem, tak doufame, ze neudelame spolecne tu samou chybu. Po prostudovani faktografickych udaju, kterymi vas nebudeme zatezovat. I kdyz jsou fakt zajimavy. Pokracujeme v prujezdu parkem, kde jsou decentni, ne moc vysoky, vyhlidky. Balancujeme na rimse nad dvoukilometrovou propasti a kochame se nadhernym vyhledem v predklonu s vetrem v zadech. Ano, bylo to nebezpecne. Z jedne vyhlidky se presouvame na druhou, jeste vyssi. Ta je uz ale v americkem rezu – vydlazdena a se zabradlim. Balime saky paky, projizdime skrz deravou sekvoj a davame dole v udoli klasicky americky dlabanec. Burgery jak zvire a vyrazime na osmihodinovou cestu smer Death Valley. Po ceste hrajeme hru „Myslím si“. Nekteri u toho nemyslim si. Diky Chuovu spatenmu odboceni zkracujeme cestu o sto mil. Davame kaficko ve Starbucksu uprostred niceho, tankujeme plnou a vyrazime do pouste. Tma jako v pytli a behem cele cesty potkavame jen jedno auto a zadne UFO. Uprostred pusteho udoli, v zemi nikoho a niceho a nikakde zastavujeme a kochame se famozni tmou. Curame emblemy do pisku, ktere ale nevidime. Fotime se a pokracujeme. Statistiky cesty – jedna zatacka na 30 mil, jedna hadka za hodinu a trikrat prevyseni 5000 stop do jednoho udoli. Po pulnoci dorazime do motelu u behaveho krovi do mesta duchu. Ubytovavame se, pivko, internet a chrupinka.

PS: Adam hlasi mrtveho tchore u silnice, co padesat mil. Prekvapive to smrdi vzdy jen u nas v aute.

PS2: Nase sestihodinova hra v aute obvykle vypada nasledovne:
No: Myslim si.
Ba: Je to chlupatý?
No: Ne.
Chu: Tak to je pesar.





Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Amerika 2013. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s