Den 4 mušketýři

Parta 1:
Vstavame brzo rano v 10 cca. Tvorime kreativni plan cesty naseho celeho tripu, destinace nezname, poslepu pichame prstem do mapy a preposilame si penizky. Snidame a jeste s dalsim Petrem vyrazime na sever na Stinson Beach. Opet si to strudlujeme pres Golden Gate bridge a uzivame si laskyplne cesty po utesech u pobrezi. No po ceste panikari, jak bude drahy benzin. Dojizdime ke krasnym utesum a fotime se na kazdem rohu. Noovi se vybiji baterka ve fotaku, takze mame hromadu krasnych fotek, ktere jsme nikdy nevyfotili. Po foceni se odebirame na plaz, ktera je plna kandati a zraloky, kde Mi pravidelne surfuje a davame si obed. Famrfpalove dokonalej. Lepsi nez ten vcerejsi. Pri obede No vzrusene ukecava ptactvo sedici nam nad hlavou, aby zdelali vedlesedici babu von Deutschland. Po jidle odchazime na plaz otestovat teplotu vody, mokrost a Baovu orientaci. Na sever urcite neni. Boty odkladame do puli plaze, pro jistotu velmi daleko od vody. Ve chvili, kdy jsme vsichni po kolena ve vode, prichazi dvoj-mega-vlna a miri smerem na nase boty, na posledni chvili zachranujeme vzdy jednu botu z paru a druha mizi pod hladinou vody a pisku. Cestu zpet travime zuti a vetrajic boty si uzivame krasneho pocasi. Jeste ze BaNo maji jen jeden par bot. Na ceste zpet se snazime na benzince natankovat plnou, coz se nam po pul hodine investigativni zurnalistiky dari. Plna nadrz nas stoji stejne, jako obed na jednoho cloveka (30$). Prijizdime domu, menime ponozky a vyrazime pro Chu na letiste. Po ceste potkavame zarici neonove srdce na strese domu a jednohlasne odhlasovavame, ze Chujiho nabrat nemusime a vymluva je jasna: „Prepadl nas bordel“.

Parta Chu:
Krasne vyspalej do ruzova, jako muj kufr, se budim v pul paty. Asi jsem Gay. Chytam tago a odjizdim na letiste. V pet rano by melo byt letiste prazdne, ale chyba lavky. Tesim se na letenky az do USA, ale u prepazky je p*ča! a letenky mi nedá mi. Sprint do letadla, ktere je trochu vetsi, nez praskovaci cmelak. Po hodine a pul Grůs Gott v Dusseldorfu, vystaveni letenek konecne do USA a dalsi sprintik k letadlum. Vedle me sedi cesky biomechanicky inzenyr, takze po deseti minutach na sebe upenlive mlcime, protoze si nemame co rict. BTW, misto uplne vzadu, sklopnost sedacky: 0. Mozne jen predklopeni. Pristani v Chicagu bokem a sprint do jineho terminalu ke Gatu H. Ale protoze H neni K a ja jsem blbe koukal, tak letistem zni final-call a dalsi Usain Bolt ke gatu K. Protoze nas pilot rad dava prednost, tak na runwayi cekame asi 45min a davame prednost vsem kolem. V letadle je Wifi. Facebook. Twitter. Youporn. Zakaz litani v americe?!? Deportace? Pristani v SF v poho, poustime dalsich pet letadel kolem. Na pasu muj krasny ruzovy kufrik vyjizdi jako prvni. Vsichni sleduji, jaka Barbina si pro nej pride. Ale jsem to ja – Ken(tan z Montarži).

Parta Zusammen:
Klasicka nemyta vitacka, s BaNo po trech dnech, s Mi po pul roce. Vyrazime zapsat dalsi ridicaky do Opel Regalu. Po ceste zpet barvite licime Chuovi prvni tri dny, ten oponuje svym letem a v euforii vjizdime v protismeru do krizovatky, prece nebudeme cekat jako ostatni. Zivy a zdravi prezivame, projizdime trosku nebezpecnym Tenderloinem a dorazime domu. Seznamovacka a spolecna vecere u PingPonga (Hangare, nebrec!). Prezrani se vracime domu, Chu cestou usina. Pomalu se ukladame ke spanku, BaMi kalkuluji cestu (poněvadž Ba je ucetni – sexy povolani, co? Vlhko na klouzacce?). Dobrou s nahatou kobrou.

PS: Tepla ctyrnozka je opet spolu!
PS2: San Francisco je v Americe, Riči.



Den 21

Večer v Guesthousu máme v plánu se mrknout na film v televizi, což ale vyšší moc v tu nejnapínavější chvíli přerušuje a všude nastává absolutní tma a tak nám nezbývá než jít chrnět. Abychom stihli let, tak jdeme do restaurace na snídani, kde byla minule ultra-rychlá obsluha. Dneska není. Už nám trochu teče do bot, ale ještě včas dostáváme své tousty s vajíčky a Hangár zas nějakou podivnou věc, No jde odchytit a obrat taxikáře a zbytek bere bágly z guesthousu. Už před letištěm nás čeká první kontrola pasu a letenky. Ok, souhlasíme s tím, že je potřeba někdy tyto dokumenty prohlídnout a zkontrolovat, ale co je moc je moc. Další kontrola je u rentgenu velkých zavazadel, pak u vstupu k rentgenu malých zavazadel. Miovi se nedaří propašovat nožík, kterej shodou okolností zapomněl v kapse a po rentgenu se ještě musí důkladně prohlédnout batohy. Další rychlá kontrola pasu. Co kdyby náhodou, že? Člověk by myslel, že už bylo těch kontrol dost, ale před nástupem do letištního autobusu jsou ještě dvě i s opakovanou prohlídkou batohů. Celé království a tu lepší půlku princezny tomu, kdo v Indii zakáže byrokracii a nakoupí odpadkové koše. Let probíhá v pohodě, pár chrchlů, ale jinak klid. V Dillí trávíme asi hodinu tím, že ukládáme batohy k bandě neschopných indů a že oscilujeme mezi taxikáři a hledáme nejlepší cenu. Volíme jednoho od pohledu zdrogovaného, který nám nabízí nejlepší cenu 400 rupek, protože na ničem jiném než ceně přece nezáleží. Záleží! Nikdo nechce sedět vepředu, ale No získává černého Petra. Cesta je ještě šílenější, zběsilejší a nebezpečnější, než obvykle. Třikrát prakticky umíráme, ale nějakou shodou okolností to vždycky na poslední chvíli nevyjde. Jedeme do Gurgaonu, části Dillí, kde by mělo být nějaké rozumné centrum s trošku západnějším stylem života. Po mírných neshodách s řidičem se tam nakonec opravdu dostáváme a jdeme do Friday’s na večeři za jedny z posledních korálků. Po véče chceme jít do kina ve čtvrtém patře místního Chodova. Nejprve chceme na Batmana, ale protože ho dávají až pár minut před odletem, tak i Chu musí se slzou v oku souhlasit s novým Bournem. U kasy ve čtvrtém patře nás posílají do mínus prvního patra kvůli uložení našich batůžku. V -1 patře nám sice ukládají batohy, ale musíme si z nich vyndat kamery a foťáky. S nutkavým pocitem, že jediná věc povolená v kině je kamera a foťák jedeme zas do čtvrtého patra. Tam nás s foťákem samozřejmě nepouštějí a ani si ho nechtějí nechat na kasách. Takže pokračujeme v taktickém rozmisťování našich věcí po Indii a foťák a kameru necháváme na kase v Applestoru o patro níž. Applestore zavírá v 9:00. Film by měl končit v 8:30, takže vše ok. Jenže to by nesmělo bejt před začátkem filmu 20 minut reklam a uprostřed filmu přestávka s dalším setem reklam. Těsně po konci filmu dobíháme do už zavřeného Applestoru a bereme foťáky a pak i batohy v -1 patře a razíme na letiště. Nejprve zkoušíme tuktuky, ale těm se moc nechce a tak bereme menší dodávku až k letištní hale. V letadle všichni usínáme ještě před startem a budíme se až v Moskvě. Do Prahy se dostáváme překvapivě bez žádných problémů a i krosny nám dorážejí všechny. U vchodu už na BaChu čekají jejich hezčí polovičky, na H čeká M, na No čeká dračí máma a na Mi čeká cesta až do Davle.
Sláva nazdar výletu, zmokli jsme, měli jsme žaludeční potíže, viděli jsme neviděné, zažili neuvěřitelné a jsme tu. A jeli bychom znova!
PS: „You from?“


Den 20

Usedáme k poslední snídani na Havelocku. Mi se loučí s mechanikem blackhawku z Izraele a ostatní už nasedají do čekajícího minivanu. Na trajektu směrem Port-Blair Mi obírá Ba o zlaťáčky o které včera přišel. Po překvapivě levném obědě se Chu odebírá do hotelu a ostatní se vydávají prozkoumat zdejší věznici a akvárium. Žaláře nás překvapily, jelikož čistotou a vzhledem předčily místní hotely. Místo pestrobarevných ryb nás v akváriu čekaly zbledlé kusy naložené v láku, plastový delfín a velryba ve zkumavce (za ty v přepočtu 2,- Kč na osobu za vstup toho však tolik nelitujeme). Zmrzka. Hotel. Televize. Andaman Fried Chicken a na večer pívo pro přípravu na zítřejší let.


Den 19

Vstáváme zmuchlaný, jako trika vyndaný z Hangárova báglu. BaChuMi klasicky po osmé po pěti hodinách opileckého spánku. Ospalky NoHangár o další tři hodiny později. Počasí je na pytel burákových oříšků. BaChu frčí koupit lístky na loď na příští den. Po patnácti kvalitních minutách strávených ve frontě se dozvídáme, že musíme mít okopčený pas a povolení. Byrokracie tu krásně kvete. Okopčení a zpět do fronty. Samotné vyžízení lístků probíhá složitěji, než start rakety. Poté jdou ChuMi přepsat deník na net, jeho rychlost byla dle Mia jako by se bity posílaly po hrstech tuktukama a ještě se smlouvala cena. NoHangár vstávají přímo na oběd. Odpo čtení nezbedných časopisů, Ba obírá Miho v vietnamských žolících o dukátky, jinak nic extra. Prší. Vypadá to, že přišel monzun, naše paní ubytovatelna nám totiž u snídaně říkala, že jsme lucky, pač v této době proprší 5 ze sedmi dnů. Véča u šéfíka – tři rybky – potkáváme první a možná poslední čechy. Pak už jen sbalit věci a šup naked into the sea (šetříme plavky) na poslední koupárec. Tam ještě obdivujeme světelkující plankton všude kolem nás a pak už jen chrupec.
PS: No: „Hangáre, jak se jmenuje tvoje babička jménem?“,
Hangár: „Neřeknu“,
No: „No tak Hoangu, prosííím, jak se jmenuje tvoje babička?“,
Hangár: „Zuzana“,
No: „Dělej! Jak se jmenuje?“,
Hangár: „Zuzana a dnes má svátek“,
No: „A jak děda?“,
Hangár: „Zuzan a už mě ne*er“
-> v tomto duchu probíhal celý večer.

Den 18

Vstavame a jeste se zavrenyma okama jdeme na snidani. Chu prosi sefovou, aby mu prinesla misto volskych ok sendvice a tak Chu dostava krasne rajcatkove sendvice, ktere ma tak rad. Po snidani razi BaMi do pristavu poridit listky na trajekt, coz se ale nedari, protoze „No Internet“. Tak alespon zkoumame, jak se dostat lodkou na pekne snorchlovani. Po navratu se flakame a cteme, valna cast thaicrew hraje volleyball a zbytek se vali na plazi. Odpoledne se z nevinneho pozorovani krabu poustevnicku stava sikanovaci opici draha s umiraci jamou jako bonusem na konci. Nekteri krabove se ale pokouseji podvadet a tak dostavaji bidu a jsou vraceni zpet na start. Pote co zachranujeme posledni tym poustevniku z umiraci jamy je na rade odveta ve volleyi, protoze se prece BaChu nenechaji zahanbit. Na veceri chceme jit do vyhlasene rybi restaurace, ta je ale zavrena. Typicky. Bereme za vdek klasickym Geeta restaurantem, kam chodime beztak porad, ale tentokrat vysvetlujeme sefkuchari, jak nam ma rybicky uklohnit, protoye jsme vetsi profici, nez on. Hangar zvazuje, ze kuchare plne nahradi, pak se ale spokoji s tim, ze mu to pouze vysvetli a ukaze. BaNo jdou pro ananas, ktery pote u ubytovani No rozbaluje. Behem teto cinnosti nas zve nase izraelska sousedka na party a tak nasazujeme lakyrky, nakrucujeme fousy a jdeme. Celou rozsahlou party tvorime my, izraelka a britak John. John je libovej, uci nas svoji sadu opijecich, anglickych karetnich her a spolecne s nim se pote uz znacne veseli presouvame do blizkeho resortu, kde dostavame podpultove cuba-libre (slozene hlavne z vizoura a koly). Protoze jsme trosku hlucni, tak nas majitel resortu umistuje do jedne z chatek, kde uz neni takova sance, ze znovu probudime tu nerudnou francouzku. Kolem pul druhe se vracime domu. No ma hystericky zachvat ze jsme ho ponechali 10m pozadu a on musel preprat smecku king-kongu, kterou ale nikdo nevidel. Izraelka na prvni pohled cestou tancuje, ale na druhy se pokousi udrzet na nohou, protoze pila alkohol pouze trikrat v zivote. A pak potkala nas. Johna zveme do Prahy, protoze je bozi. Instantni zabavator.
PS: very slow internet = no photos my friend


Den 17

Starneme. Po lehkych dvoulitrovych flaskach Bacardi se probouzime zmuchlani jak paraplicka. Tezka jsou rana opilcu. Vracime skutry, klasicka snidane a volnocasove aktivity. Opalovani a flakani na vysoke urovni. Zivot na Andamanech je drina. Obed v Barefoot Scuba resortu hned vedle nas a pokracovani v namahavych cinnostech. Nekteri nejvetsi drici dokonce i spi (No). Vrchol dne je volleyballovy match v melke vode a zakopavani Hangara do pisku a nasledna kolaz na transku Hangara. Prsa ma libovy. Veca na trhu a u rybare. Po vycerpavajicim dni zaslouzeny chrupec.

Den 16

K snidani se jako prvni dostavuji tradicne BaMiChu a opet dostavaji volska oka a caj s mlikem. Po snidani vracecka kol a pujcovacka motorek. Cesta zpet do hotelu, kde jsou nabrani No, Hangar a Miss Bikini Izrael. Miss nastupuje na Nouv motorovy chuj a vyjizdime smer plaz c. 7. Celou cestu ma No co delat, aby se udrzel na motorce, protoze miss ho neustale prsama (pevnyma ctyrkama) v zatackach shazuje. Na plazi radime ve vlnach, zatimco nam kraska hlida nase veci. Obed si davame v bufetu na koleckach s kokosovym mlikem od vedle. Po obidecku se natahujeme na plaz a chytame cistoskvouci bronz. Cestu z plaze si No opet uziva. U rezortu No posloucha ody a chvalozpevy na jeho bezchybne a bezpecne ridicske umeni. Odpoledne jeste vyrazime na cestu druhym smerem ostrova, ktera se po vetsinu doby tahne temnou dzungli podel prosluneneho krasneho pobrezi. BaMi na konci cesty vyhlasuji paniku 3, kvuli nedostatku benzinu v kocaru. Na cestu zpet BaMi jedou rychlosti, ktera se velmi podoba kapitanu snekovi. Po vyletu se rozdelujeme na dve skupiny, kvuli veceri. Jedna se vydava do zaplivaneho stanku na trzisti a dava si nudle s nuggetami a vajickovym wrappem. BaChu si davaji rybisku in da stanek u silnice. Po veceri se vracime na chatky, kde nas cekaji nase cerstve porizene lasky: Bacardi, karty a Bacardi.
PS: Hangar ma konecne mic
PS 2: Miss Izrael byla zvolena v roce cca 1972 a ma nos jako kormidlo od Titaniku.