Den 15

Dnes je nasim cilem Elephant bjac. S ocekavanim opalujicich se slonu hrajicich volleyball na siroke piscite plazi MiChuBa vyrazi pujcit bicykly. Kdyz se No dozvida, jake jsou prekazky mezi nami a nasim cilem, sbira sve tampony a jde si cist. Mezitim se tym cyklistu odebira na svoji patnactikilometrovou trat. V pulce prijizdime k ukazateli, ktery nas posila cross-country do dzungle. Po par set metrech tlaceni kol v bahne zamkujeme kola k sobe a jdeme dal bez kol. Kolo. Po dalsich par seti metrech a par setkani s hady a jinymi obyvateli dzungle se nachazime na kraji neprekonatelneho mangrovu, kde se rozhodujeme, ze jsme moc pekni na to nechat se sezrat krokodylem a otacime se zpet. Cestou zpet ke kolum potkavame Maugliho, ktery je udajne vybaven znalostmi kraje a ujistuje nas, ze tu krokodyla nepotkame. Udajne. Pote, co si zopakujeme, co nas Krokodyl Dundee naucil se vydavame zas smerem k mangrovum na plaz. Za par minut se uz brodime po kolenou v bahne mezi mangrovy (idealni utociste krokodila (vzor svetadil) slanovodniho). Chu cestou polyka slzy a pise svou zavet. Po prichodu na plaz nas na kolena srazi zklamani, jelikoz hledime na pul metru sirokou plaz s popadanymi stromy a sloni nikde. Po rychlem osvezeni v mori jdeme zpet. Cestou zpet uz preskakujeme otevrene krokodyli tlamy se zavrenyma ocima. Nachazime s nadsenim nase kola a opet je vodime bahnem.
Bohuzel je nyni jasne, ze nekteri clenove postradaji tymoveho ducha a MiChu a Ba nechavaji nebojacneho Hangara, ktery jim celou dobu kryl zada a ochranoval je pred nastrahy jungle, ve smrtelnych a nekonecnych jamach plnych tekouciho bahna. Prestoze byl vsemi opusten, brodi se statecne ven, kde ho ceka boj s jedovatymi hady a krveziznivymi krokodyli. Zcela bez prekvapeni z hadu dela pasky a z krokodylu kabelky, ktere prinasi brecicim slecnam MiChuBa a ktere uz se obavaly, ze ztratily sveho nejlepsiho pritele a mentora. (hvezdicka – viz nize)
Cesta zpet uz probiha bez problemu. Po rychlem obede, pri kterem Chu opet roni slzy nad par rozsypanymi mincemi. Uz nas zadne plany necekaji. Nekteri primati usedaji ke kniham, ale bohuzel nedokazi ocenit krasy literatury, jako sectely Hoang a pouze si masti ega nad rychlosti cetby. Hangar a No si mezitim davaji par particek. Den konci hranim ferbla a zapijenim slivovickou.
PS 1: MiChu a Ba stale dekuji bohu, ze je Hangar opet v dzungli nalezl.
PS 2: Takhle to dopadne, kdyz nechate Hangara psat denik bez dozoru

(Hvezdicka): Historka z dzungle z pohledu druhych: Vyrazime od kol zaparkovanych v dzungli a cca po peti minutach pohresujeme Hangara. Chu se vraci do dzungle maleho kamarada hledat a po peti minutach ho nachazi dva metry od parkoviste kol, jak je jednou nohou zapadly v trochu vetsi louzi. Pomaha mu ven, zachranuje se Crocsa a pokracuje se dal.


Reklamy

Den 14 |sqrt((5*3-1)^2)|

Vstavame, jak se komu zachce, snidane a fofrem na planovany chill-out. Dnes toho v planu moc neni, hlavne trochu pohnout se ctenim, k tomu jako bonus celice narocne opalovani a valeni na plazi. Na obed k nasi oblinbene restauraci a pak zpatky na plaz. Vecer davame rybky a jako bonus krabika, ktery chutna, jako krevety. Pred spanim kupodivu jeste Panthenol party a brzky spanek – prece jen nas to valeni hodne unavilo.
PS: Hangarovi jsme pujcili knihu
PS 2: Po peti minutach ji bereme zpet
PS 3: V zivote jsme nezazili vetsiho knizniho stourala a kverulanta
PS 4: napr.: „Proc ma jako ta postava v noci na ulici zrovna sedy plast na sobe, chtel tim autor snad neco rict?“
PS 5: Hangare neres!

Den 13 (jako blbej patek)

Rano je tentokrat bez snidane, protoze ma nase madam-domus nejaky blize nespecifikovany problem a tak BaChuNo razi do kseftu pro skutry a teprve pak jedeme na snidani. Po palacinkove snidani mirime na skutrech na plaz cislo 7. Neskutecne vlny. Neskutecny! Fakt! U plaze zkoumame ceduli s varovanim, jaka havet se ve vode vyskytuje a je to v pohode. Jsou to pouze morsti krokodyli, morsti zraloci, morsti hadi a jedovate meduzy, take z more. Vsechny varovani peclive procitame a v augenblicku zapominame a bezime skakat, serfovat a blbnout do vln. Po trech hodinach sbirame sve varhanky a lezeme z vody ven na krasnou plaz, na ktere jsme opet prakticky sami. Nadupavame nase Harleye a jedeme pres neskutecny prales ostrova zpet na obed. A protoze se z nas po pouckach od Dr stali zlatomladeznici, tak z obeda zase jedeme pres cely ostrov na plaz s vlnami. Skaking, serfing, blbing. BaChu zachranuji tonouciho inda, ktery vypada, jako Raj z BigBang Theory a zabava pokracuje dal. Kolem ctvrte vracecka zpet do hotelu, hledani buberova ochoceneho kraba v koralovych utesech po kterych skaceme v kroksach diky nekolikametrovemu odlivu. Sprcha, kreming po opaloving, veca a pak flaska Bacardi s kolou a limetkami.
PS: No je suchar (Stojan Jakotyc)
PS 2: Rano Ba sledujic vrcholy palem, aby se vyhnul pripadnym padajicim kokosaku, temer zakopava o hada viz foto nize:




Den 12

Misto budicku nas budi nas zvonek, ktery by se dal prirovnat ke zvuku startujiciho boeingu, nebo-li nase pani domaci nam nese snidani na prijemnou pul osmou rano do pelechu. ChuMi jsou v takovem stavu, ze se ani nesnazi pokracovat ve spanku a rovnou vstavaji. Hangar No a Ba vesele chrupaji dal. A jde se divocit na plaz! Delame vse, co se na kluky z Prahy a Davle slusi a patri. Cochtani, hrady z pisku, nahaneni krabu, loiv kokosaku, loupani kokosaku (timto dekujeme neznamemu thajcovi v thajsku na thajskem ostrove, ktery nas naucil kokosy rozumne otevirat). Pomerne brzo se pripojuje i Ba. Vecernicci No a Hangar az kolem pul jedenacte. Zabava graduje a my kolem dvanacte odchazime do nasi rychle oblibene restaurace na obed. Ujisteni, ze ryby budou az k veceri jsme nuceni dat si kurata. Cestou z obeda navstevujeme rybi trh, ze ktereho mame vybrane ryby k veceri, nakup a zvykani Panu (betelu), ktery je opet vicemene hnusny a o nicem (priste uz to musi byt lepsi) a navrat na plaz. Zkousime i snorchling, pri kterem je i neco videt (rybky, musle, zevy, jezci, koraly) a pokracujeme v opalovani a cteni. Kolem pul pate se tvori tri podskupiny a vznikaji
a) bezci BaChu, kteri maji za cil dobehnout na konec nekonecne plaze,
b) plavci a pruzkumnici Hangar a Mi, kteri zkoumaji podrobneji podmorksky zivot bohateho andamanskeho more,
c) sipkova Ruzenka No, ktery chrape v altanu uprostred palem.
Po zkonceni vycerpavajicich aktivit trochu postradame plavce pruzkumnika Hangara a malinko nas znervoznuje, ze naposled co byl viden rikal neco o plavani kraula a protejsim ostrove. Nastesti ho asi po 15 minutach nachazime jak si to strudluje podel koraloveho rifu. Sprcha, repelent a razime do mesta na vecu na rybku, rybku, rybku. Po vece kupujeme velke Bacardi, podle ceny patrne kradene z duty-free shopu, limetky a kolu. Ferblik, sosan, alkac a chrupec.
PS: Indi neumi pocitat, cenu obeda si tak urcujeme sami. Najs!




A jedna provokace:


A nakonec mala otazecka: Co maji Chu a Ba na sobe?

Den 11 (eleven)

Den zaciname zhruba v noci, kdy vstavame driv nez dost brzo, asi kolem druhe hodiny rano. Po vylodeni z hotelu nas na ulici cekaji dve ustajene dodavky na odvoz na letiste. Posadka NoMiHangar seda do taxiku, ve kterem za volantem sedi Fitipaldy. Druha posadka ma uz na mistni pomery normalniho ridice, jen je znepokojuje kdyz ridic objizdi policejni zatarasy a na zastavujici gesta policistu reaguje prislapnutim plynu na podlahu a smazi to dal. Predpokladame, ze zadne papiry nema a ani by je ke svemu mlademu veku nemohl dostat. Na letisti nas po prijezdu zastavuje armada ke kontrole pred vpustenim do haly. Vsichni krome nejmenovaneho clena jsme vpusteni, jen jediny Mi je zadrzen pred vchodem, jelikoz nema vytisknutou letenku. Vojaky se snazime presvedcit, ze opravdu leti s nami, ti vsak na to nijak nereaguji a Miho nam zabavuji. Vevnitr s prosikem prichazime na prepazku Air India, kde uz nam jeho letenku na jehlickove tiskarne tisknou a tim padem musime zavrhnout plany na poklidnou a neajtackou dovolenou. Pri odbavovani uz vsichni fnukame, protoze uz vime, ze se musime s jednou nejmenovanou zenou rozloucit. Po srdceryvnem rozlouceni se vydavame na snidani do meka zajist zal na Maharaju a zmrzku a pak uz sup k nasemu Gatu. Po naboreni na private jet se uchylujeme ke spanku, ktery neustale vyrusuje neuveritelny zvuk nejakeho poplasneho zarizeni, ktery se v pravidelnych minutovych intervalech ozyva. Pri mezipristani zjistujeme, ze vypatlany typek o dve rady pred nami, ktery uz za letu chrapal na cele kolo, si nebyl schopny uvedomit, ze je to budik jeho telefonu, ktery lezel v jeho naprsni kapse. 10cm od ucha! Predtim se s nami jeste dohadoval, ze kdyz sel dozadu do letadla, tak se ten zvuk ozyval od tam. Po duraznem upozorneni si ho tedy konecne vypina a druha pulka letu tak probiha uz jen za jeho minometneho chrapani. Milion tisic pet set dvacet byrokracie (No: „birokracie“) a pak nam ujizdi prvni lod na ostrov Havelock a tak chytame az dalsi, co jede za tri hodiny. Na Havelocku taxi a frrr do apartmanu. Ubytovani a hnedka koupacka na bile plazi v paradnim pruzracnem mori s nadhernym vyhledem na kokosovy haj. Probiha hygiena a vyrazime na veceri do mesta, kde si davame vybornou rybisku za par menecennych stribrnacku (spolu se spritem za 60 Kc na osobu) a dal zatim nic, protoze to pisu pri jidle.
Pokracovani po jidle:
Po jidle zkousime Panu, coz by mel byt mistni zvykaci tabak, ktery by nas mel uvest do dobre nalady. Zatim jsme ale Panovi panici a tak nevime, jak ho spravne pozivat a tak ho po dvou minutach strastiplneho zvykani vyplivujeme. Jediny Mi ho nechava o chvili dele a pak se smeje palmam. Vecer pak sosan pri kartach a loveni dvaceticentimetrovych krabu holyma rukama v podani Noa a Hangara.
PS1: Hangaruv uces je vic sexy, nez Elvisuv
PS2: Drahyk nam uz dluzi litr do banku. Za vody a tak.


Den 10

Dnesni snidane je nam prinesena az do postele. Bohuzel je to opet omeleta bez chuti. Rozhodli jsme se, ze vyzkousime mistni hromadnou dopravu a vyrazime na nejblizsi zastavku metra. K nasemu prekvapeni se ocitame v cistem modernim vagonu, ktery by mohl byt vzorem pro prazske metro. Samozrejme vystupujeme na spatne zastavce a usetrene zlatacky z hromadne dopravy cpeme do tuk-tuku, ktery nas odvazi k cestovce, kde se pokusime zaridit ubytovani na zbytek naseho dobrodruzstvi. Cena je bohuzel nasim nepritelem. Po prvotnim neuspechu se delime na dva tymy. Chu a No hledaji jinou cestovku a BaMiDrHangar jdou na main-bazar hledat dalsi poklady z indickych stanku. Domu se vracime se zarizenym ubytovanim a spoustou kramu. Na hotelu Dr zkoli teplota 39 a zbytek dne travi v posteli. Kdyz nezabira paralen 500, tak se snazime Dra vylecit pomoci ritualnich tancu. Ani to ale nepochopitelne nezabira a tak nadrzeny Chu vytahuje zbytek zdraveho tymu na Dark Knight Rises. Bohuzel vsak u pokladen zjistujeme, ze je v hindstine a tak se Chu, jako ubrecena holcicka, odvali do subwaye, kde zajida svuj zal. Zbytek vecera stravime u rodinneho filmu o varejici kryse a planujeme dalsi dobrodruzstvi.
PS: Utratit Drahyka, ci neutratit Drahyka? Tot Otazka.


Den 9

Vstávačka v 7:30, snídaně, žádné balení (ani vybalování neproběhlo), jen odmrazování Dra, který spal přímo pod klimatizací, ačkoli čudlíky měl na dosah ruky a šuk ke Stigovi do párty-káry. Náš ochočený řidič už ví, jak nám udělat dobře a po pár hodinách zastavuje na pitstop pro vodu a chipsy. BaMiChu si po cestě čtou, Dr poslouchá Britney Spears a Hangár obírá Noa ve vietnamským žolíku o zlaťáčky. Cesta mordor, jednouproudá silnice s okrajem posypaným hlínou a bordelem, kam se musíme vejít s protijedoucími kamiony. Po šesti hodinách přijíždíme do Dillí a míříme Chuovi na letiště pro baťůžek. Stig nám staví na záchytném parkovišti a my máme unikátní šanci si na pět minut ozkoušet indickou veřejnou dopravu. Teda řeknu vám, nic moc. Luxusní, klimatizovaný, dřevem vykládaný, televizí nadívaný, okřeslěně pohodlný minibus to rozhodně není. Na letišti nás posílají od čerta k ďáblu, pak Chuovi berou i pas a tomu tak zbývají jen oči pro pláč. Po dalších 45 minutách čekání před výstupním gatem 3 přichází poslík s batohem. Dostat batoh a pas však není jen tak, musíme vyjednávat o předání s chlapem, co neumí anglicky a má u sebe kulomet. Nakonec se Chu upisuje k darování ledviny a bágl tak dostává. Chu dojetím valí slzy jako hrachy a dalších deset minut se s báglem vášnivě objímá. Ostatní už poněkud hladoví (je 14:30 a my jsme ještě neobědvali) berou z báglu Chuovy zásoby na zimu a zaplňují hladová břicha. Stig nás poté odváží do poměrně hezkého hotelu West Inn poblíž ulice Patal Nagar, kde se rozdělujeme na dvě skupiny. BaChuHangár jdou do local restaurant, zbytek míří tuk-tukem do nejbližšího meka na Chicken Maharaja Mac Menu. Všichni se po hodině schází a jde se najít obchod s alkáčem, což tu vůbec není jednoduché. Všichni na nás koukají jako na kanály, když se ptáme na cestu, až se nakonec dostáváme skrz mříže do místního ghetta, které vypadá přesně jako z amerického hororu (jen bez pobíhajícího křoví). Podle hlavní zásady bezpečnosti se okamžitě rozdělujeme a hledáme obchod každý za sebe. Před shopem hotová pranice, jako když za komárů přivezli pomeranče (a že o tom něco víme!). No znalecky obchází frontu a bere podpultovky. Máme dvě pívka na osobu na večer a jsme happy. Po cestě ještě míjíme kino a zjišťujeme, kdy dávají Batmana, Chuovi se zvětšují zorničky a Drahyk propadá zoufalství. Pak už jen cesta na hotel a pívko u telky.
PS 1: Hangár: Hoang je boží.
PS 2: Už nás ta Hangárova samolibost nebaví, asi dostane kanadu.
PS 3: Kdo netroubí, není Ind. Tů tů tů.