Den 3

Vstáváme brzo, protože dižina neproběhla. Venku je chcanďáro tropikáno, to jsou vyhlídky. ChuNoMi jdou v nepromokavých bundách, Ba v pršiplášti. Déšť se stupňuje a my dáváme snídani a doufáme v nečekaný obrat. Jelikož je počasí zatím na naší straně, tak s úderem 8 hodiny přestává pršet, jako kdyby švihlo proutkem a začíná svítit sluníčko. Což představuje pro naše opalovací družstvo challenge a zásadní problém. V mezičase se naloďujeme na kánoe pod vedením zkušeného průvodce Oskara a jeho věčněh zhuleného závozníka. Pádlujeme si to směrem do vedlejšího ramene řeky a po pár metrech krokodíl, teda kajman. Paniku střídá nadšení, má sice jen 30 cm ale je to pašák. No: „Můžu si ho pohladit?“ Může, takže ho náš Dundee tahá za ocas jak pokaždé chtěl. Pokračujeme v plavbě a kromě dechberoucí přírody a jungle postupně potkáváme tato zvířata různých velikostí: Kajmany, želvy („můžu si je pohladit?“), lenochody, dva druhy opic, tukany, nejjedovatější žábu („můžu si jí oblíznout?“), v dálce letící Ara papoušky, hloupý tropický kuřata (spodek potravního žebříčku), velké množství ptáků a volavek, bazilišky, leguány a nakonec i krokodýla. Kolem 11 se vracíme za plného tropického slunce do vesnice, nandaváme plavky, trochu toho krému, sluneční brýle a opalovací náladu a hurá do Karibiku. To že je tam zákaz plavání kvůli silným proudům nebudeme ani zmiňovat. Po chvilce skotačení se nenápadně přesunujeme do oblasti působení nahoře bez němek. Asimilace je neúspěšná, plavky obratem nandány. Klasika. Jdeme lovit kokos. Kokos umíme otevřít na to tata a dokonce umíme i rozpznat který je na pití, který k papání a který na piču. Po zbytek odpoledne postupně víc a víc kokosáků, domlouváme noční tůr pralesem s Oskarem a němkama (zase v plavkách nahoře s) a placáme se na pobřeží karibiku v houpacích sítích. Pár pívečto. V osm sraz na pralesní noční tour s opět „nahoře s“ deutsche freudndinen. Mour dostává sexy holinky, protože Nike free 5 se přece nezaprasí. Startujeme na pláži a po pár metrech STOP!! No lights my friend! Máme kliku a nacházíme stopy želvy, která je druhá největší na světě a po chvilce i želvu samotnou jak si hrabe díru. Čekáme hodinu, dostáváme přednášku o želvách a jejich reprodukčním cyklu. Po hodině má želvy díru konečně vyhrabanou a my se můžeme přiblížit. protože se dostává do rodícího rauše a začíná rodit jedno vajíčko za druhým z celkových 150. Želvu si můžeme i hladit, z blízka očumovat a sledovat její intimní chvilku. Tentokrát máme asi opravdu kliku, protože v tomto pozdním měsíci želvy nereprodukují. Dorodili, dohladili, císař nebyl potřeba, 150 vajíček je uloženo (jenom my víme kde) a pokračujeme in to the jungle.. Průvodce nás varuje ať hlavně nešaháme na listy, protože se všude schovávají hadi, štíři a pavouci. Obezřetně jdeme vstříc nebezpečí a neohrabaně se samozřejmě dotékáme všeho listí v nejbližším okolí. Němky jako správní gentlemani vysíláme před námi jako živí štít. Po chvilce narážíme na spící bazilišky a hledáme hady. Nakonec vidíme skoro všechno kromě hadů, protože kde nic není ani had nebere. Narážíme na skákací pavouky, housenku, spícího červeného papoucha (byla to papouška, ja nevim, byla to papouška), velkou stonožku, další ještěrky a velice vzácnou červenookou žábu, ale jelikož jsme kluci podezřívaví, tak si myslíme že na nás Oskar zahrál habaďůru a měl ji celou dobu v kapse. I přes to mu však obdivně kondolujeme. Po dvou hodinách si to cupitáme opět zpět do vesničky. Naprosto ucaprtáni, zdrchání a unaveni jdeme na dýzu. Dvě pivka, Oskarova meducína a jdeme spát jak včelí medvídci Strýčka Fida.

PS.: Němky moc nerozumí vtipu o Das Schmetterling respektive o „Papijóóón“. Divný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklamy

Den Dos

Všichni vstáváme klasicky před budíkem, kromě Bubere, který nevstává ani po budíku, protože mu ho Ba odnesl na recepci. Konečně se nám podaří vyžebrat k snídani vajíčka, dáváme s toustem a marmuškou. A v osm vyrážíme nejprve pěšky, potom tágem na autobusové nádraží Terminal de Gran Caribe, za 7000 CRCků pro všechny kupujeme lístky na 3 hodinovou cestu autubusem, za který by se nestyděl ani strejda Jančura. Cestave vede přes hory a tropické pralesy, je to o nervy, připadáme si jako v Top Gear Bolívie až na kvalitu silnice, která je na úrovni nejlepších evropských. Po cestě třikrát naprší a uschne, tři pit stopy a tři málem vystoupení, nakonec přece jenom počkáme až do cílové destinace Cariari. Co je třeba zdůraznit kromě krásného Kostarického středozemí je Buberův způsob seznámování se s kozatými spolucestujícími. Flaškou přes hlavu, zaťukat na kozy a hlavu mezi sedačky. Úsměv na rtech a smyslný dotaz „have you seen my botlle which I accidentaly droped?“. Funguje to. Společně s Němkami přestupujeme na local bus, který nás odveze do La Paveza, kde se naloďujeme na lodě. V autobuse s kapacitou 20 nás jede 60 včetně místní základní školy. Po cestě je teplo a hezké počasí, tropy na plný ceres, ztrácíme spolucestující a pomalu se blížíme k řece. To se pozná zejména podle z ničeho nic neutuchající průtrže mračen. Skrz bahno se brodíme k bárce. Ba nechává mikinu v buse, Chu bere píšťalku nouze a záchranou vestu, bágly házíme do sousední lofi, No: řídim, BaChuMi demonstrativně vystupují a po delší roztržce vyrážíme! Řeka připomíná slepé rameno amazonky. Do této chvíle jsme viděli z místní fauny: Koně kostarického, krávu kostarického, psa kostarického a kočku kostarického, největší adrenalin byla veverka kostarického. Po třech minutách na lodi se nám rozšiřují obzory a my potkáváme: bazilišky, leguány, opice, tukany, krokodílovo periskop, nespočet ptáků včetně ledňáčků (ne zmrzlinu) a volavek. Cesta pokračuje neuvěřitelně okouzlující krajinou a po silnější hodince přijíždíme do Tortuguera. Jdeme rovnou pod vedením náčelníka Oskara do ubytka, zde bohužel ztrácíme přátelské němky, kterým se naše hnízdo nezdá. No nic. No taky zase nic. Zatím zase nic. Jdeme na průzkum malé karibské vesničky a zastavujeme na oběd, dáváme výborné a hlavně konečně levné jídlo – fajitas s fazolema, salátem a pivem ke spokojení Ády. PO obědě pádíme na pláž, která je černá jak Italové ze Žižkova. To sme ale čekali. Jdeme na průzkum, lovíme kokosáky a namáčíme si šortky v moři. Přestože umíme loupat kokosáky výborně, čili levou zadní, tak se nás po 40 minutách zželí místnímu loupákovi a pomocí mačety nám švih švih pomáhá. První dva nejsou na pití a jdeme do pralesa pro další, ánžto je No kluk klopýtavý, tak zakopává o želví hnízdo. Po důkladném zkoumání prohlašujeme oba dva želvy ninja za mrtvé, nicméně jsem vyvedeni z omylu, náš loupák se toho nebojí a vyhrabává celé hnízdo, protože jsou prý už ready. Jednu po druhé pusinkou něžně probouzíme a všech 150 posíláme k moři. Přestože bychom je tam nejradši odnesli, tak se krotíme, protože želvy se tam musí dopádlovat sami. Burcujeme celý zbytek několikakilometrové pláže, jsme za hrdiny a jdeme na pivo. Cestou necestou polem nepolem kupujeme zájezd malým krokodílo-kánojem. Jak probíhal náš výběr: Ola Amigo, where girls go we go! Where go germans girls? Kanoa tour? Si. 4 tickets please! Gracias, adios. Bylo to promyšlené. Konečně pivko a večer je ještě mladá a Disco podezřele blízko. To bude zase v kokosových alejích nablito. Buena noches. Bitcheeeeesssssss!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Den 1

Vstáváme ještě před budíkem před šestou, kontrola internetu, ze snídaně stíháme pouze tousty a už nám troubí vojevůdce z našeho multiminivanu před recepcí. Na snídani necháváme průvodce s vajíčkama a No takticky z batohu vyndavá Baovu bundu, protože jedeme na sopku v 2600 m.n.m, tak aby to neměl těžký. Proplítačka zasekaným městem, vyzvednutí spoludůchodců, průměrný věk naší skupinky je lehce na 82 let. Tušíme, že velká makačka to dneska nebude. První zastávka na vyhlídce na údolí se San Jose a občerstvení v podobě banana chipsů, jahod s čokoládou a sýrem parenicou. Stoupáme do mlhy, ano stále minivanem, je to fuška. Drncá to. V národním parku Poas hledáme Baovu bundu, protože kdo by to byl řek, je tu trochu zima. Průvodce a nositel děje nám ukazuje fotografie vulkánu, tuše, že v mlze která by se dala strouhat na chleba místo másla vulkán neuvidíme. A kráter už vůbec ne. A má pravdu. Nevidíme vůbec nic. Jdeme k laguně. Stejná situace. Mlíko všude. Aspoň ale ta procházka deštným pralesem stojí za to. Buber se jal lovit chipmunka, ten ale vyhrává stylem K.O. v prvním kole, Mi chytá vzteklinu a jdeme dál. Procházka jak z Jurského parku nemá chybu. Protože jsme kluci vykutálení, jdeme zkusit vulkán opětovně. Snaha se vyplácí! Vulkán vykoukne třikrát, možná dokonce i dvakrát! Výlet pokračuje na kávové plantáže, zde nás čeká oběd a prohlídka továrny na kafe. Oběd pecka, farma skvělá, kafe výborný. Všude mrtví hadi. Ano jeden. Další dvě, tři kulturní zastávky, konkrétně kovový kostel, normální kostel, manufaktura na dřevo a pivní pit stop. Rozvážíme důchodce po zasekánem San Jose do hotelů, všechny hotely jsou o několik světelných kvalit před naším skromným příbytkem. Doma očista, internet a nejdražší pizza nad rovníkem.

PS.: Maňána ustel postel, vezu si kostaričnanku, možná šest.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Den 0

Členi a základní názvosloví:

No: Známý též jako Chlup, Chlupáč, Marťas = Martin Novák

Ba: Tomík, Tom, Barax = Tomáš Barák

Chu: Mour, Mouřenín, Mourek, Áda = Adam Chudárek

Mi: Buber, Bubersson, Bubeřík = Petr Mikota

TýÁr: T-rex = Josef Novák st.

Dukáty, chechtáky, zlaťáčky, kešení, korálky, bubáky = obecně cizí měna

4:45, No naproti všem zkušenostem a očekáváním budí v manželské posteli spící pár BaChu citlivě zapnutím reflektoru do očí (nemohli jsme se dočkat a už od dne -1 bydlíme u Chlupáčů v doupěti). Důvod je na snadě, je to rebel a nespal! Dává si 24 hodinovku bez spánku! Rychlý očistec, vzbudit TýÁra, zabalit kartáčky, vybrat správný pas (Ba) a frčíme na letiště. Cesta bez problémů, časová rezerva na standardní odbavení akorát. Dostáváme se k přepážce, Chlupík balí sťuartku na první třídu, všichni vysmátí jak Lečo. Sranda končí jak začala a ještě rychleji! Doprdele, doprdele, doprdele, třikrát tam a zpátky! Letíme přes USA a kdo by čekal, že potřebujeme povolení ke vstupu ESTA když budeme jenom v transitu, letenky nám ta mrcha prostě nedá! Situace se vyvíjí následovně! Chu má kliku a má jak binometrický pas, tak povolení z minulého roku! No má půl kliky, binometrický pas má, nemá povolení, které ale zvládáme online za 5 minut vyřídit. A pak je to Ba a ten je v prdeli jak Baťa s cvičkama! Jak dlouho ráno a pečlivě vybíral pas, tak nevybral. Binometrický leží u Chlupáčů pečlivě uklizený ve stolku. Má u sebe ten starý (platný), analogický, ale tam ESTU nedá ani kdyby se rozkrájel! Velká panika! Okamžitě voláme TýÁrovi aby dupnul na plyn, probudil všechny koně v autě a zkusil dovést pas. Čas a se krátí a TýÁrko nemá mobil. Voláme mamišku, ta pas nachází a připravuje, ale TýÁr stále nic. 45 minut do gate closed. Alarmujeme Křeslice, červená linka vyzvání! Jirko průser jak mraky, potřebuju v Kateřinkách nabrat pas a zavést na letiště, máš na to 40 min. Díky Če. Panika částečně zažehnána. Pasy předány, Lewis Hamilton mód zapnut a jede se stíhací jízda. Nejede. Na Jižní spojce je bouračka. V týmu nastává panika číslo 2. 20 min. do odletu a pas trčí v dopravní zácpě na Barrandově. Zjišťujeme kolik stojí přebookování letenky a Ba se připravuje na odjezd do práce. 5 minut před uzavřením gatu přidriftovává Q7 dveřma napřed na letiště. Rychlé předání pasu a odbavení. Překvapivě se to stihlo! Všichni nervy na dranc a adrenalin na 14 dnů dopředu. Krodíli podle vzoru světadíl nás už nemůžou rozházet. Relativně klidný nástup do letadla, částečné obvinění z krádeže od spolucestující ale to už nás nemůže vyvést z rovnováhy. Po klidném a bezproblémovém přistání míříme direkt na pívo a wifi, poslední evropský stalking a pomalý přesun do sedmsedmsedmičky. Před nastoupením si pasová kontrola vybírá Baa k náhodné prohlídce za hurónského smíchu ChuNo, který jdou v zápětí s brekem za ním. Obstáli jsme. Jdeme do letadla. K překvapení všech mořeplavců máme sedadla hned za VIP bussines loungeí, což pro nás znamená, že můžeme šmírovat jaký je jim buržoázníkům poskytnut servis a především ale zejména dvě hromady místa na nohy! Let v klidu až na: Noovu kompulzivní záchodovou ruční údržbu, význání lásky Chuovi od dvou stewardů, Noovo zapomenutí na Chua (No na Ba: Kdyby si neodletěl, tak letím sám, já chudák) a Noův knockout loktíčkem do slečny, kterou celou dobu obdivoval. Přistání v Miami, kde je mléko a pošmourno. I když z letiště nevystupujeme, tak nás čeká několik velmi intimních kontrol včetně kontroly psí, která na člověka ale nejde, takže se nebojíme. Letadlo do San Jose má zpoždění, cestu úspěšně prospáváme a po přistání a chceme vyměnit peníze a protože je kurs nevýhodný, tak měníme každý 400 USD. A začíná čekání na Bubeříka, ztraceného člena Thaicrew! Tabule příletů nám ukazuje, že letadlo z LA má přistát až za 10 hodin a to v šest ráno. Mírná panika a v tu ránu si to už Mi metelí z Panamy za námi. Sic nám to avizoval, nikdo to neudržel, kulišák letěl z LA ještě právě přes Panama city. Smlouvačka s taxikářem, taxikář nás usmlouvá na rozumných 25 USD a jedeme do guesthousu! Při placení se ani nehádá, my se ubytováváme v překvapivě v pohodě vypadajícím hostelu a pár pivech a stilnoxech jdeme do postele.

IMG-20141119-WA0006 IMG-20141119-WA0005

Hurá do Kostariky (je to někde u Korsiky, ne?)

A: Hele Chlupe, byl si na fakáči? Letenky na Kostariku za 12! Bereme?

M: No jasný, dělej, kupuj, chechtáky posílám, víš jak?!

A: Ty krávo, to je fakt dobrý, asi napíšu ještě Barákovi, než to cvaknu. Co termín Chlupe?

M: Vole nevim, zrovna makam v kaclu, rozumíš, a nemam kalendář v ruce! Tak dva měsíce minimálně, budu tahat želvy za ocas víš jak ne?!

A: Zaik, jdu volat Tomína. Hele Tome, Kostarika za 12, to je dobrý ne?

T: To zní zajímavě, co termín?

A: Někdy listopad, viděl bych to na 14 dní.

T: Moure, to je fakt dobrý! Do kdy se to musí zaplatit?

A: Co nejdřív, klasika.

T: Okey, máš chechtáky?

A: Mám, dělám rezervaci a kupuju jo??

T: Jasný, jsem dazu, kupuj!

A: No jo, ale co Bubeřík?

T: To teď neřeš, toho postavíme před hotovou věc a prostě jede.

A: Okey, souhlas.

Poměrně často se nás ptají kamarádi, jak moc sofistikovaně vybíráme destinace a kupujeme letenky. Přibližně tak, jak je popsáno výše. Jde o totální chaos a dílo náhody. Letos nás náhoda poslala do oblasti Střední Ameriky, konkrétně do Kostariky. Po loňském východním pobřeží USB, které bylo, až na Amíky z venkova civilizované, nás čeká opět pořádná tropická divočina! A to doslova! V Kostarice je riskantní přičichnout i k pověstné Drahykově bouganvelii (viz cestopis Indie). Kouše a je tam jedovaté v podstatě všechno. Ve zkratce nás čekají močály, pralesy, hory, jízda na lanech, vodopády, sopky a tropické pláže. Zní to dobře co? Taky si to závidíme. Letošní skupinu tvoří páteřní členové a to konkrétně Tomáš Holub Barák, Adam Hanzelka Chudárek, Buber Hillary Mikota a Martin Sifredi Novák. Startujeme 18. listopadu a vracet bychom se měli minimálně v podobném počtu +- 3 cestovatelé 30. Listopadu. Po celou dobu cesty čestně  předsedo čestně slibujeme podrobný cestopis, podle kterého se ale prosím nikdo, kdo přemýšlíte o cestě do Kostariky, neorientujte. Nebudeme si nic nalhávat, je to prostě velká náhoda, že to zatím všichni od roku 2008, kdy jsme začínali, přežili.

Krokodílům zdar (jak každý ví, tak krokodíl je podle vzoru světadíl)! Nazdar! A těšte se na naše online výkřiky!

 

1495895_10201755070491730_877180792_o

Den 12 rozhněvaných žen

Ještě že sebou máme vrchního fanouška F1. V 5 ráno vstávačka, zahřívací kola, rekapitulace závodního víkendu a v 8 start. F1 si uzivame, protoze to nekomentuje Richter, Vettel prekvapive vitezi. My vitezime nad ranni hygienou, No ztraci ponozky aby se nereklo, ze si v LA nic nezapomnel. Pretty woman zajezdu vybira nejblizsi outlet, vykupujeme Hollister a lusk do Santa Barbary. Po ceste vamos a la Playa opet pouze v podani NoBa. Chu vyskytuje moznost vyskytu zraloku s mistnim rybarem, nacez ten jednoho vytahuje. BaNo delaji svetovy rekord v uprchu z more. Nastavujeme navigaci smerem San Francisco, 400 mil po jedne ceste pred nama. Bohudik po ceste zadny outlet. Ba: „Sacramento“. Na devitku prijizdime domu, davame pivo, sosan a ukoncujeme nasi cestu po 4000 kilometrech. Kdyz to srovname s vyletem na Kokořín, tak ještě docela dobrý.



Den Klabzubova 11 versus Slavoj Houslice

Nevstavame. Ale ted uz jo. No si dava k snidani divoky zapad a pote situace řídne. Po sto metrech otacime pres plne cary, pres protismer parkujeme na invalidy a vyhazujeme No do fronty na WC u mekace. Ba preparkovava a aby se nam nevyplo radio preleza pres okenka zpet na zadni okenko. Jedeme se podivat na chodnik slavy, fotime se u Adama, Toma a ostatnich hvezd. Divime se, jake nonamy tam maji na chodniku hvezdu. I kdyz se hodne snazime, nenachazime Kentana z Montarži, ani Helenu Vondráčkovou. Krindapána. Odmitame dvacet nabidek na sightseeing tour a delame si svoji vlastni, bez mapy, aniz bysme vedeli kde kdo bydli. Dvacet minut beznadejne bloudime a pak od jedny báby transky kupujeme rucne malovanou mapu a davame ji do ruky Baovi. Po pul minute vysazujeme Ba a menime navigatora za ridice. Po ceste potkavame Harrisona Forda (mozna). Mozna jsme byli u DiCapria, u Anistonove, Reevese, Michaela Jacksona, u pani Columbove, u Playboy Mansion, u Cruise, u mlade Eclestonove a asi u Babici. Pote jdeme po stopach Hanka Moodyho do Venice. Prochazime kanaly. No z nich moc nema, protoze celou dobu hleda informace na wikipedii, aby vyhral sazku. Pak uz jen pres ulici k mori. NoBa prezouvaji do plavek, Chu do perovky a jde se do ticheho oceanu. V mori si NoBa zahrivaji zevnitr plavky, cimz snad zaroven plasi zraloky a morske panny. Usychačka a véča v nedalekem romantickem plazovem restauračka. Pak se vracime zpet na pokoj, telka a chrupec.