Den 10 důvodu, proč tě nenávidím

Rano No zjistuje, ze ve Vegas krome jineho zapomnel i kalhoty. Ale pomoci moznych i nemoznych technologii se je pokousime poslat az do San Francisca. Poprve mame ubytovani se snidani a tak toho hojne vyuzivame. Po snidani spechame do Universal Studios v LA a prekvapive oproti planu mame zpozdeni jen pul hodiny. Asi jsme u studii jeste brzo, protoze u pokladen nejsou temer zadne fronty. Kupujeme lupeny za 84 koláčků a jelikoz jsme vyplaseni z toho, jak budu u atrakci dlouhe fronty, spechame na Transformery. Zavreno. Herdek filek. Tak Jursky park, tam nikdo, bereme lodku, nebereme plastenky a vyrazime vstric druhohoram. Plujeme si to po rece casu. Potkavame hektosaura, brambosaura a striknu-na-tebe-vodu saura… a nakonec zlobosaura rexe, ktery na nas vyskakuje ze stropu a my pak padame z finalniho sesupu do maleho jezirka. Vsichni mokry jak utopil jsem doktora Mracka. Transformeri jsou konecne otevreni. Zadna fronta, rovnou nastupujeme autobota. Proletame ultimatni 4D horskou drahou, na ocich mame fesacke 3D bryle a prozivame souboj autobotu s deceptikony z prvni rady. Zazitek la bomba. V podobnem duchu absolvujeme Mumii, Simpsnaky, Shreka, Specialni efekty, koukame na to jak se toci filmy pri hodinove projizdce parkem. Najizdime do atelieru, projizdime kulisovymi mesty, sledujeme, kde se natacely Ričiho oblíbené zoufalé manželky, čelisti, různé kovbojky, valka svetu… A na zivo zazivame velkou šou vodni svet, sedame si na mista oznacena „Soak seat“ a nakonec se divime, ze jsme „soaked“, kdyz na nas konci pul bazenu a par metru od nas zastavuje horici havarujici letadlo. Ted uz zbyva jen jedna atrakce. Chu naleha, ze uz staci jit jen na kaficko, kremroli a jit domu, zbytek však neohrozene miri do domu hruzy. Chu nasazuje dvoje nahradni boxerky a jde za nami. I nejvetsi hrdinove maji strach, natoz pak posera zajezdu. Ten krici u kazdeho pavouka, jak mala holka. Tady se shodujeme, ze to opaovat uz nebudeme, sedame do auta a ujizdime pryc. Navigace ukazuje 17 mil a 20 minut do hotelu. A taky ze za hodinu a pul do hotelu opravdu dorazime. Ubytovacka, omlouvacka, nakupovacka alkace naproti v liquer storu naproti pres ulici. Pivko na spani a diky, ce.

PS: V hotelu zjistujeme ze vzhledem k tomu, ze pristi tyden je Thanksgiving day, tak vsichni amici setri a tak nikde nikdo neni a vsude se dostavame bez cekani. Jindy byva fronta az dve hodiny na atrakci.





Reklamy

Den 9 milimetrů důrazných argumentů

Co se stalo ve Vegas, zůstalo ve Vegas (+ jedny kalhoty s paskem, ale to jeste nevime). Vymenujeme bileho Ba za cerneho Ba, balime saky paky a hura na cestu do Grand Canyonu. Zastavujeme na snidani kousek za mestem, kde No zdolava divoke kombo jalapeno palivych kridelek se strawberry milkshakem. Brzdime u Hooverovi prehrady, projizdime bezpecnostni prohlidkou, kde zkousime fiktivni arabstinu obsahujici slova „Durka durka, muhammad, jihad“. Prejezd pres prehradu trva hodinu a 2 minuty, jelikoz druha pulka prehrady je v Arizone, kde je hodinu casovy posun. Na prehrade chvili blbneme, pokousime se ji vypustit a paradoxne nas vice zaujima most, ktery vede nad prehradou. Po prehrade se vracime zpatky. Zas prerizujeme hodinky o hodinu zpet. Dostavame se na krasnou nahorni plosinu, kde se krasne zhorsuje pocasi. Zacina prset, ale my pridavame a desti ujizdime. Prijizdime do Grand Canyonu a po vydlazdene cesticce si to štrádujeme až ke krásnému přírodně vytvořenému pangejtu. Hloubka pres 2 a pul kilometru je carokrasna, fotime se pred zabradlim za zabradlim, nikdo nesmi stat, nebo nebudu hrat. Doplnujeme hladinu adrenalinu tim, ze delame stojky nad propasti. Dokonce i hlavni dva poserove zajezdu (vic Chu, min Ba) se osmeluji a privazani k sobe lanem jdou az metr k zabradli. Jakozto zkuseni horolezci mame boty s kluzkou podrazkou a par minut pred nasim prijezdem prselo, takze delame pro bezpecnost vse a nase obuv drzi na mokrych kamenech, jako pribita. Vzapeti nas dohani bourkovy mrak a nahani nas zpet do Regalu. Nastavujeme navigaci do LA, a jelikoz tam chceme byt co nejdriv, tak hned vzapeti stavime na veceri. Cely vuz ustupuje Baovi, ktery si zada veceri v těstovinovo-pizzove restauraci. Davame 16″ pizza a Bauv tlak je neuprosny, tak i No, ktery nema rad zampiony a ananas si dava Pizzu havaj se zampiony a ananasem. Konecne vyrazime na dlouhou cestu, anžto se pohybujeme stale v nadmorske vysce 2.5km, vjizdime do pohadkove snehove chumelenice, jak ze Soli nad zlato. Nastesti mame krasne letni slicky a zdatneho ridice, takze se neni ceho bat. Po bratru 450ti milich chceme stavit v Essexu, ale je to tam bohuzel bez … lasky, tak jedeme o dum dal. Mustang. Stavime v prekvapive hezkem a levnem motelu, kde davame veceri, MiChuNo nasazuji plynove masky, kvuli ponozkam nejmenovaneho clena tlupy. Se slzami v ocich jdeme spat.

PS: Ve snehove vanici i SUV delaji salta pres strechu, ale driver No prodriftovava kazdym problemem.





Den 7 statečných srabů

Probouzime se mrtvi v Udoli smrti uprostred niceho. Snidane v podani Ribeye stejku v pripade Noa, zbytek si dává klasicke prasarny: Ba 5 kilo palacinek, Chu 5 kilo palacinek se slaninou, parky a javorovym sirupem, Mi scrambled eggs se slehackou. Šup do Regalu a tradá nach solné pláne v Udoli smrti. Bavi nas krizovatky se stopkou, na kterychzto je nutne zastavit a poradne se rozhlednout, prestoze napravo i nalevo ve vzdalenosti 40 mil nikdy nic nejede. Pres hory a udoli se nakonec dostavame az ke kyzenemu rozlehle plani. Vidime bile ostruvky, tak nedaleko jednoho zastavujeme a jdeme vyzkouset jestli sul v nich je opravdu slana. Empiricky dokazujeme ze ano, zpusob testovani je tajny a nechavame si ho pro sebe. BaChuMi si hraji s perspektivou a delaji velmi zajimave fotografie, aby meli co napamatku, Orangutan zajezdu No hazi na vsechny strany sutry a hrozne se bavi. U auta prezouvame na kratasy a rachotime to dal do vnitrozemi. Stradujeme si to nekonecnym prostorem a narazime na misto, u ktereho je parkoviste a par aut. Jdeme to ocihnout. Nachazime vybydlenou vesnicku, dreveny vlak a destilacni kolonu. Nevime co to znamena, ale prece jenom mame v teamu astrofyzika z Googlu, jez ma jediny IQ v kladnych hodnotach. Vedeme fylosoficke debaty, jak v mistnich kotlich destilovali zlato od kamenu na tech solnich planich, kde zadne zlato neni, hadame se kvuli tomu jak psi a nakonec vymyslime teorii spolecnymi silami, jak to opravdu fungovalo. Stacilo popojit par metru a podivat se na ceduli, kde bylo detailne popsano, ze se tu nedestiluje zlato, ale prekvapive sul a zpusob je tedy o dost jednodussi. Chyba vznikla u vjezdove cedule, kde bylo napsano white gold, coz je prekladatesky orisek, ktery nas zmatnul. Pokracujeme k nejnizssimu mistu na planete Americe, jez se nachazi -85,5 metru pod hladinou svetoveho oceanu. Skotacime na prilehle solne plani, fotime jak vztekli. Je pred nami cesta do Vegas, coz jsou slabe tri hodinky pres horske prusmyky a pouste. A cestou vidime i kojota, takovej zmrsenej liskopes. Cesta v probiha v klidku, na benzince vybirame Buberovi auto, ktery nam ma koupit a strudlujeme to dal. Po prejezdu hranic do Nevady se shodujeme, ze je to desna dira. Mestecka roztahany, samej prach a bordel. Po dalsi dvouhodince na nas uz v udoli mnouka Las Vegaaaaaaaaaas!!! Za zvuku Káňe Vesta jako spravny Wolfpack prijizdime do mesta hrichu do hotelu Palms Casino resort. Styl jak zvire. Po portyrovi hazime klice od auta, nechavame mu nasi popelnici na ctyrech kolech a jdeme se check-inovat. Uz u vstupu nas vita hromada automatu a kozatych servirek a Noovi se protaceji dolacky v panenkach. Bude to zly. V pokoji jak hovado s vyhledem na cely Vegas se vsichni fesakuje. BaChu si berou damskou kabelku, coz neni vubec pravda, protoze to je vak a ma ho i Indiana Jones. Pri ceste na recepci na chvili ztracime Noa v utrobach kasina, ale v cukuletu nas dohani a pelasi si to s tim, ze z 20$ udelal 270$. Bereme Shuttle do tri minuty vzdaleneho downtownu, vystupujeme v Caesar Palace, kde opravdu bydlel Caesar. Prochazime vsemi svetovymi metropolemi a kasiny. Stridave vyhravame a prohravame. Spis prohravame. Pred Bellagiem se kochame fontanou. Dle Ba stejnou, jako v Marianskych laznich. Po pulnoci bereme tago zpet na hotel. No zlatomladeznik nadava, ze jsme si na tu triminutovou cestu nevzali ctyrikrat drazsi limuzinu.

PS: Přestože byl v minulých letech deník psán formou bajky s jambickym pentagramem, jsme letos i přes Noovi námitky zvolili žánr pohádkové tragikomedie.

PS2: Score vecera:
Šikulka Rainman Mi: +270$
Škudla Chu: +10$
Skrblík Ba: -100$
Hýřil Velký Gatsby No oficiálně pro mamišku: -150$






Den 6 medvedu s Cibulkou na paprice

A kdyz nemate papriku, tak tam dejte květák. Vstavame, davame sprchu, nemyty jsou umyty. Jedeme na snidani, klasicka americka hromada, paty pres devaty. Jen No si dava obed. Nastavujeme navigaci a skrz pomerancove plantaze stoupame k Sequoia narodnimu parku. Cestou potkavame snih. Zkoulovany snehem tvrdym jak sutr pokracujeme k nejvyssimu bodu 7400ft a splhame na prvni z mnoha vyhlidek a debatujeme, jak se nenechat ulovit medvedem. Medveda potkavame v zapeti cestou k autu. Nastesti po odebrani vzorku DNA zjistujeme, ze je to jen veverka. Uf, to bylo o kousek. Rozklepani vjizdime do Giant Forrestu na prvni dobrou a klickujeme mezi celkem malymi stromy. Vcelku zklamani, ale! Budiž. Po chvílí vidíme první opravdodou Sekvoj, která i kdyby se zlomila vejpůl, tak si s vánočním stromem na Staromáku vytře kořeny. Auto necháváme na parking platzu a hasíme si to k největšímu žijícímu organizmu na světě – Sherminatorovi (General Sherman). Už po ceste se ale vytahuji dobre trumfy a tak scházíme ze stezky pro líné amíky. Tímto porušujeme asi patnacty federalni zakon behem druheho dne a po Zemanovsku jdeme objimat nejneobejmutelnější stromy. Ani ve ctyrech se nam to nepovedlo. Po chvili kraveni se dostavame k onomu gigantu a klasicky v momente, kdy litaji vzduchem koz*, prd*le a pyc*, potkavame prvni čobolaky z Blavy (tož ale pesničky mají pekné). Vypraveji nam, jak se vzali ve Vegas s Elvisem, tak doufame, ze neudelame spolecne tu samou chybu. Po prostudovani faktografickych udaju, kterymi vas nebudeme zatezovat. I kdyz jsou fakt zajimavy. Pokracujeme v prujezdu parkem, kde jsou decentni, ne moc vysoky, vyhlidky. Balancujeme na rimse nad dvoukilometrovou propasti a kochame se nadhernym vyhledem v predklonu s vetrem v zadech. Ano, bylo to nebezpecne. Z jedne vyhlidky se presouvame na druhou, jeste vyssi. Ta je uz ale v americkem rezu – vydlazdena a se zabradlim. Balime saky paky, projizdime skrz deravou sekvoj a davame dole v udoli klasicky americky dlabanec. Burgery jak zvire a vyrazime na osmihodinovou cestu smer Death Valley. Po ceste hrajeme hru „Myslím si“. Nekteri u toho nemyslim si. Diky Chuovu spatenmu odboceni zkracujeme cestu o sto mil. Davame kaficko ve Starbucksu uprostred niceho, tankujeme plnou a vyrazime do pouste. Tma jako v pytli a behem cele cesty potkavame jen jedno auto a zadne UFO. Uprostred pusteho udoli, v zemi nikoho a niceho a nikakde zastavujeme a kochame se famozni tmou. Curame emblemy do pisku, ktere ale nevidime. Fotime se a pokracujeme. Statistiky cesty – jedna zatacka na 30 mil, jedna hadka za hodinu a trikrat prevyseni 5000 stop do jednoho udoli. Po pulnoci dorazime do motelu u behaveho krovi do mesta duchu. Ubytovavame se, pivko, internet a chrupinka.

PS: Adam hlasi mrtveho tchore u silnice, co padesat mil. Prekvapive to smrdi vzdy jen u nas v aute.

PS2: Nase sestihodinova hra v aute obvykle vypada nasledovne:
No: Myslim si.
Ba: Je to chlupatý?
No: Ne.
Chu: Tak to je pesar.





Den Bylo nás číslo 5 žije

Protože jsme chtěli vyrážet v 8, tak vstáváme v 8. Hekticky balíme své krámy, schováváme růžový kufr za sedmero zámků a ladíme kňouři. Cestou do auta zjistujeme, ze nemame fotak, protoze Noovi fotak proste nejde. Ale nakonec uspesne vyjizdime pres Bay Bridge do Oaklandu (stale v USA, Riči) a dal smerem na Yosemitsky park. Pri kalkulaci vzdalenosti Ba kalkulacka zasviti, protoze ma sexy povolani. Jsem četní, Účetní. Po par kilometrech zastavujeme do snidanovny pripominajici, alespon trosku, vzdalene, kdyz jste sjety, tu hospodu z Pulp Fiction. Výborná snidane v hodnote miliardy kalorii s kombinacemi, ktere by nas normalne nenapadly. Servirka je cica mnoukalka a doleva nam stale kafe. Nas tym neohrozenych zen, vstric Yosemitskemu narodnimu parku vzdy s usmevem, v Jicine stridame se v rizeni. Áda Raikkonen dostává po pul minute bidu a jede zas normalne. Po ceste vidime naprosto spaleny park, stoupame az do vysky dvou kilometru. Jelikoz No uz poslednich 15 let nevidel zivou kozu, tak pri pohledu na spicatou skalu zvola „Jé, půlňadro!“. Raději mlčky jedeme dál. Shodou okolností narážíme na vodopád. Při cestě k němu nacházíme ceduli, která nám doporucuje k nemu nechodit. Nezakazuje. Lezeme po obrovskych mokrych kamenech ke stometrovemu vodopadu. Bomby kudly dyky. No odhazuje svou francouzkou hul a splha po skalach jak puštík. Šplhoun jeden. Nahore u vodopadu tvorime milion fotek. Cesta zpatky je horsi, nez jsme cekali, ale dostavame se k autu a jedeme k mostu v krasnem udoli, potkáváme američanku se dvěma psama a dvěma kozama. To máš jedno. Objíždíme zbytek Yosemitskeho udoli a stavíme v local Marketu se zamerem koupit si sandwiche na svacu, ale pri pohledu na grilovaci suplementy, kupujeme jejich komplementy a jdeme do parku grilovat. Klobasky na vsechny zpusoby, pivo, proste chilling me softly. Pri grilovani Mi nachazi jeleny a snazi se infiltrovat do jejich stada. Pul hodiny za nimi beha po lese. Marne. No na to jde od les, bere chleba a rika: „Cumte jak ji trefim“. Prask a srnka to dostala primo do hlavy. Chvilku nevericne kouka a pak nam na chvili pozuje. Zacina se smrakat a tak se dame do auta a jedeme smer Fresko (Ne, Tome: „Fresno“!). Tam prijizdime v 7 do Dnes-te-hrozne-znasilnim-Motel, prochazime kolem mistnich prekupniku drog a lehkych zen a bereme pokoj vedle nich. Kulisacky mame pouze dve postele. Pro vetsi zazitek je srazime k sobe. Jdeme koupit pivo se slevou do local marketu a vracime se do naseho hnizdecka.






Den 4 mušketýři

Parta 1:
Vstavame brzo rano v 10 cca. Tvorime kreativni plan cesty naseho celeho tripu, destinace nezname, poslepu pichame prstem do mapy a preposilame si penizky. Snidame a jeste s dalsim Petrem vyrazime na sever na Stinson Beach. Opet si to strudlujeme pres Golden Gate bridge a uzivame si laskyplne cesty po utesech u pobrezi. No po ceste panikari, jak bude drahy benzin. Dojizdime ke krasnym utesum a fotime se na kazdem rohu. Noovi se vybiji baterka ve fotaku, takze mame hromadu krasnych fotek, ktere jsme nikdy nevyfotili. Po foceni se odebirame na plaz, ktera je plna kandati a zraloky, kde Mi pravidelne surfuje a davame si obed. Famrfpalove dokonalej. Lepsi nez ten vcerejsi. Pri obede No vzrusene ukecava ptactvo sedici nam nad hlavou, aby zdelali vedlesedici babu von Deutschland. Po jidle odchazime na plaz otestovat teplotu vody, mokrost a Baovu orientaci. Na sever urcite neni. Boty odkladame do puli plaze, pro jistotu velmi daleko od vody. Ve chvili, kdy jsme vsichni po kolena ve vode, prichazi dvoj-mega-vlna a miri smerem na nase boty, na posledni chvili zachranujeme vzdy jednu botu z paru a druha mizi pod hladinou vody a pisku. Cestu zpet travime zuti a vetrajic boty si uzivame krasneho pocasi. Jeste ze BaNo maji jen jeden par bot. Na ceste zpet se snazime na benzince natankovat plnou, coz se nam po pul hodine investigativni zurnalistiky dari. Plna nadrz nas stoji stejne, jako obed na jednoho cloveka (30$). Prijizdime domu, menime ponozky a vyrazime pro Chu na letiste. Po ceste potkavame zarici neonove srdce na strese domu a jednohlasne odhlasovavame, ze Chujiho nabrat nemusime a vymluva je jasna: „Prepadl nas bordel“.

Parta Chu:
Krasne vyspalej do ruzova, jako muj kufr, se budim v pul paty. Asi jsem Gay. Chytam tago a odjizdim na letiste. V pet rano by melo byt letiste prazdne, ale chyba lavky. Tesim se na letenky az do USA, ale u prepazky je p*ča! a letenky mi nedá mi. Sprint do letadla, ktere je trochu vetsi, nez praskovaci cmelak. Po hodine a pul Grůs Gott v Dusseldorfu, vystaveni letenek konecne do USA a dalsi sprintik k letadlum. Vedle me sedi cesky biomechanicky inzenyr, takze po deseti minutach na sebe upenlive mlcime, protoze si nemame co rict. BTW, misto uplne vzadu, sklopnost sedacky: 0. Mozne jen predklopeni. Pristani v Chicagu bokem a sprint do jineho terminalu ke Gatu H. Ale protoze H neni K a ja jsem blbe koukal, tak letistem zni final-call a dalsi Usain Bolt ke gatu K. Protoze nas pilot rad dava prednost, tak na runwayi cekame asi 45min a davame prednost vsem kolem. V letadle je Wifi. Facebook. Twitter. Youporn. Zakaz litani v americe?!? Deportace? Pristani v SF v poho, poustime dalsich pet letadel kolem. Na pasu muj krasny ruzovy kufrik vyjizdi jako prvni. Vsichni sleduji, jaka Barbina si pro nej pride. Ale jsem to ja – Ken(tan z Montarži).

Parta Zusammen:
Klasicka nemyta vitacka, s BaNo po trech dnech, s Mi po pul roce. Vyrazime zapsat dalsi ridicaky do Opel Regalu. Po ceste zpet barvite licime Chuovi prvni tri dny, ten oponuje svym letem a v euforii vjizdime v protismeru do krizovatky, prece nebudeme cekat jako ostatni. Zivy a zdravi prezivame, projizdime trosku nebezpecnym Tenderloinem a dorazime domu. Seznamovacka a spolecna vecere u PingPonga (Hangare, nebrec!). Prezrani se vracime domu, Chu cestou usina. Pomalu se ukladame ke spanku, BaMi kalkuluji cestu (poněvadž Ba je ucetni – sexy povolani, co? Vlhko na klouzacce?). Dobrou s nahatou kobrou.

PS: Tepla ctyrnozka je opet spolu!
PS2: San Francisco je v Americe, Riči.