Den 12 rozhněvaných žen

Ještě že sebou máme vrchního fanouška F1. V 5 ráno vstávačka, zahřívací kola, rekapitulace závodního víkendu a v 8 start. F1 si uzivame, protoze to nekomentuje Richter, Vettel prekvapive vitezi. My vitezime nad ranni hygienou, No ztraci ponozky aby se nereklo, ze si v LA nic nezapomnel. Pretty woman zajezdu vybira nejblizsi outlet, vykupujeme Hollister a lusk do Santa Barbary. Po ceste vamos a la Playa opet pouze v podani NoBa. Chu vyskytuje moznost vyskytu zraloku s mistnim rybarem, nacez ten jednoho vytahuje. BaNo delaji svetovy rekord v uprchu z more. Nastavujeme navigaci smerem San Francisco, 400 mil po jedne ceste pred nama. Bohudik po ceste zadny outlet. Ba: „Sacramento“. Na devitku prijizdime domu, davame pivo, sosan a ukoncujeme nasi cestu po 4000 kilometrech. Kdyz to srovname s vyletem na Kokořín, tak ještě docela dobrý.



Reklamy

Den Klabzubova 11 versus Slavoj Houslice

Nevstavame. Ale ted uz jo. No si dava k snidani divoky zapad a pote situace řídne. Po sto metrech otacime pres plne cary, pres protismer parkujeme na invalidy a vyhazujeme No do fronty na WC u mekace. Ba preparkovava a aby se nam nevyplo radio preleza pres okenka zpet na zadni okenko. Jedeme se podivat na chodnik slavy, fotime se u Adama, Toma a ostatnich hvezd. Divime se, jake nonamy tam maji na chodniku hvezdu. I kdyz se hodne snazime, nenachazime Kentana z Montarži, ani Helenu Vondráčkovou. Krindapána. Odmitame dvacet nabidek na sightseeing tour a delame si svoji vlastni, bez mapy, aniz bysme vedeli kde kdo bydli. Dvacet minut beznadejne bloudime a pak od jedny báby transky kupujeme rucne malovanou mapu a davame ji do ruky Baovi. Po pul minute vysazujeme Ba a menime navigatora za ridice. Po ceste potkavame Harrisona Forda (mozna). Mozna jsme byli u DiCapria, u Anistonove, Reevese, Michaela Jacksona, u pani Columbove, u Playboy Mansion, u Cruise, u mlade Eclestonove a asi u Babici. Pote jdeme po stopach Hanka Moodyho do Venice. Prochazime kanaly. No z nich moc nema, protoze celou dobu hleda informace na wikipedii, aby vyhral sazku. Pak uz jen pres ulici k mori. NoBa prezouvaji do plavek, Chu do perovky a jde se do ticheho oceanu. V mori si NoBa zahrivaji zevnitr plavky, cimz snad zaroven plasi zraloky a morske panny. Usychačka a véča v nedalekem romantickem plazovem restauračka. Pak se vracime zpet na pokoj, telka a chrupec.




Den 10 důvodu, proč tě nenávidím

Rano No zjistuje, ze ve Vegas krome jineho zapomnel i kalhoty. Ale pomoci moznych i nemoznych technologii se je pokousime poslat az do San Francisca. Poprve mame ubytovani se snidani a tak toho hojne vyuzivame. Po snidani spechame do Universal Studios v LA a prekvapive oproti planu mame zpozdeni jen pul hodiny. Asi jsme u studii jeste brzo, protoze u pokladen nejsou temer zadne fronty. Kupujeme lupeny za 84 koláčků a jelikoz jsme vyplaseni z toho, jak budu u atrakci dlouhe fronty, spechame na Transformery. Zavreno. Herdek filek. Tak Jursky park, tam nikdo, bereme lodku, nebereme plastenky a vyrazime vstric druhohoram. Plujeme si to po rece casu. Potkavame hektosaura, brambosaura a striknu-na-tebe-vodu saura… a nakonec zlobosaura rexe, ktery na nas vyskakuje ze stropu a my pak padame z finalniho sesupu do maleho jezirka. Vsichni mokry jak utopil jsem doktora Mracka. Transformeri jsou konecne otevreni. Zadna fronta, rovnou nastupujeme autobota. Proletame ultimatni 4D horskou drahou, na ocich mame fesacke 3D bryle a prozivame souboj autobotu s deceptikony z prvni rady. Zazitek la bomba. V podobnem duchu absolvujeme Mumii, Simpsnaky, Shreka, Specialni efekty, koukame na to jak se toci filmy pri hodinove projizdce parkem. Najizdime do atelieru, projizdime kulisovymi mesty, sledujeme, kde se natacely Ričiho oblíbené zoufalé manželky, čelisti, různé kovbojky, valka svetu… A na zivo zazivame velkou šou vodni svet, sedame si na mista oznacena „Soak seat“ a nakonec se divime, ze jsme „soaked“, kdyz na nas konci pul bazenu a par metru od nas zastavuje horici havarujici letadlo. Ted uz zbyva jen jedna atrakce. Chu naleha, ze uz staci jit jen na kaficko, kremroli a jit domu, zbytek však neohrozene miri do domu hruzy. Chu nasazuje dvoje nahradni boxerky a jde za nami. I nejvetsi hrdinove maji strach, natoz pak posera zajezdu. Ten krici u kazdeho pavouka, jak mala holka. Tady se shodujeme, ze to opaovat uz nebudeme, sedame do auta a ujizdime pryc. Navigace ukazuje 17 mil a 20 minut do hotelu. A taky ze za hodinu a pul do hotelu opravdu dorazime. Ubytovacka, omlouvacka, nakupovacka alkace naproti v liquer storu naproti pres ulici. Pivko na spani a diky, ce.

PS: V hotelu zjistujeme ze vzhledem k tomu, ze pristi tyden je Thanksgiving day, tak vsichni amici setri a tak nikde nikdo neni a vsude se dostavame bez cekani. Jindy byva fronta az dve hodiny na atrakci.





Den 9 milimetrů důrazných argumentů

Co se stalo ve Vegas, zůstalo ve Vegas (+ jedny kalhoty s paskem, ale to jeste nevime). Vymenujeme bileho Ba za cerneho Ba, balime saky paky a hura na cestu do Grand Canyonu. Zastavujeme na snidani kousek za mestem, kde No zdolava divoke kombo jalapeno palivych kridelek se strawberry milkshakem. Brzdime u Hooverovi prehrady, projizdime bezpecnostni prohlidkou, kde zkousime fiktivni arabstinu obsahujici slova „Durka durka, muhammad, jihad“. Prejezd pres prehradu trva hodinu a 2 minuty, jelikoz druha pulka prehrady je v Arizone, kde je hodinu casovy posun. Na prehrade chvili blbneme, pokousime se ji vypustit a paradoxne nas vice zaujima most, ktery vede nad prehradou. Po prehrade se vracime zpatky. Zas prerizujeme hodinky o hodinu zpet. Dostavame se na krasnou nahorni plosinu, kde se krasne zhorsuje pocasi. Zacina prset, ale my pridavame a desti ujizdime. Prijizdime do Grand Canyonu a po vydlazdene cesticce si to štrádujeme až ke krásnému přírodně vytvořenému pangejtu. Hloubka pres 2 a pul kilometru je carokrasna, fotime se pred zabradlim za zabradlim, nikdo nesmi stat, nebo nebudu hrat. Doplnujeme hladinu adrenalinu tim, ze delame stojky nad propasti. Dokonce i hlavni dva poserove zajezdu (vic Chu, min Ba) se osmeluji a privazani k sobe lanem jdou az metr k zabradli. Jakozto zkuseni horolezci mame boty s kluzkou podrazkou a par minut pred nasim prijezdem prselo, takze delame pro bezpecnost vse a nase obuv drzi na mokrych kamenech, jako pribita. Vzapeti nas dohani bourkovy mrak a nahani nas zpet do Regalu. Nastavujeme navigaci do LA, a jelikoz tam chceme byt co nejdriv, tak hned vzapeti stavime na veceri. Cely vuz ustupuje Baovi, ktery si zada veceri v těstovinovo-pizzove restauraci. Davame 16″ pizza a Bauv tlak je neuprosny, tak i No, ktery nema rad zampiony a ananas si dava Pizzu havaj se zampiony a ananasem. Konecne vyrazime na dlouhou cestu, anžto se pohybujeme stale v nadmorske vysce 2.5km, vjizdime do pohadkove snehove chumelenice, jak ze Soli nad zlato. Nastesti mame krasne letni slicky a zdatneho ridice, takze se neni ceho bat. Po bratru 450ti milich chceme stavit v Essexu, ale je to tam bohuzel bez … lasky, tak jedeme o dum dal. Mustang. Stavime v prekvapive hezkem a levnem motelu, kde davame veceri, MiChuNo nasazuji plynove masky, kvuli ponozkam nejmenovaneho clena tlupy. Se slzami v ocich jdeme spat.

PS: Ve snehove vanici i SUV delaji salta pres strechu, ale driver No prodriftovava kazdym problemem.





Den 7 statečných srabů

Probouzime se mrtvi v Udoli smrti uprostred niceho. Snidane v podani Ribeye stejku v pripade Noa, zbytek si dává klasicke prasarny: Ba 5 kilo palacinek, Chu 5 kilo palacinek se slaninou, parky a javorovym sirupem, Mi scrambled eggs se slehackou. Šup do Regalu a tradá nach solné pláne v Udoli smrti. Bavi nas krizovatky se stopkou, na kterychzto je nutne zastavit a poradne se rozhlednout, prestoze napravo i nalevo ve vzdalenosti 40 mil nikdy nic nejede. Pres hory a udoli se nakonec dostavame az ke kyzenemu rozlehle plani. Vidime bile ostruvky, tak nedaleko jednoho zastavujeme a jdeme vyzkouset jestli sul v nich je opravdu slana. Empiricky dokazujeme ze ano, zpusob testovani je tajny a nechavame si ho pro sebe. BaChuMi si hraji s perspektivou a delaji velmi zajimave fotografie, aby meli co napamatku, Orangutan zajezdu No hazi na vsechny strany sutry a hrozne se bavi. U auta prezouvame na kratasy a rachotime to dal do vnitrozemi. Stradujeme si to nekonecnym prostorem a narazime na misto, u ktereho je parkoviste a par aut. Jdeme to ocihnout. Nachazime vybydlenou vesnicku, dreveny vlak a destilacni kolonu. Nevime co to znamena, ale prece jenom mame v teamu astrofyzika z Googlu, jez ma jediny IQ v kladnych hodnotach. Vedeme fylosoficke debaty, jak v mistnich kotlich destilovali zlato od kamenu na tech solnich planich, kde zadne zlato neni, hadame se kvuli tomu jak psi a nakonec vymyslime teorii spolecnymi silami, jak to opravdu fungovalo. Stacilo popojit par metru a podivat se na ceduli, kde bylo detailne popsano, ze se tu nedestiluje zlato, ale prekvapive sul a zpusob je tedy o dost jednodussi. Chyba vznikla u vjezdove cedule, kde bylo napsano white gold, coz je prekladatesky orisek, ktery nas zmatnul. Pokracujeme k nejnizssimu mistu na planete Americe, jez se nachazi -85,5 metru pod hladinou svetoveho oceanu. Skotacime na prilehle solne plani, fotime jak vztekli. Je pred nami cesta do Vegas, coz jsou slabe tri hodinky pres horske prusmyky a pouste. A cestou vidime i kojota, takovej zmrsenej liskopes. Cesta v probiha v klidku, na benzince vybirame Buberovi auto, ktery nam ma koupit a strudlujeme to dal. Po prejezdu hranic do Nevady se shodujeme, ze je to desna dira. Mestecka roztahany, samej prach a bordel. Po dalsi dvouhodince na nas uz v udoli mnouka Las Vegaaaaaaaaaas!!! Za zvuku Káňe Vesta jako spravny Wolfpack prijizdime do mesta hrichu do hotelu Palms Casino resort. Styl jak zvire. Po portyrovi hazime klice od auta, nechavame mu nasi popelnici na ctyrech kolech a jdeme se check-inovat. Uz u vstupu nas vita hromada automatu a kozatych servirek a Noovi se protaceji dolacky v panenkach. Bude to zly. V pokoji jak hovado s vyhledem na cely Vegas se vsichni fesakuje. BaChu si berou damskou kabelku, coz neni vubec pravda, protoze to je vak a ma ho i Indiana Jones. Pri ceste na recepci na chvili ztracime Noa v utrobach kasina, ale v cukuletu nas dohani a pelasi si to s tim, ze z 20$ udelal 270$. Bereme Shuttle do tri minuty vzdaleneho downtownu, vystupujeme v Caesar Palace, kde opravdu bydlel Caesar. Prochazime vsemi svetovymi metropolemi a kasiny. Stridave vyhravame a prohravame. Spis prohravame. Pred Bellagiem se kochame fontanou. Dle Ba stejnou, jako v Marianskych laznich. Po pulnoci bereme tago zpet na hotel. No zlatomladeznik nadava, ze jsme si na tu triminutovou cestu nevzali ctyrikrat drazsi limuzinu.

PS: Přestože byl v minulých letech deník psán formou bajky s jambickym pentagramem, jsme letos i přes Noovi námitky zvolili žánr pohádkové tragikomedie.

PS2: Score vecera:
Šikulka Rainman Mi: +270$
Škudla Chu: +10$
Skrblík Ba: -100$
Hýřil Velký Gatsby No oficiálně pro mamišku: -150$






Den 6 medvedu s Cibulkou na paprice

A kdyz nemate papriku, tak tam dejte květák. Vstavame, davame sprchu, nemyty jsou umyty. Jedeme na snidani, klasicka americka hromada, paty pres devaty. Jen No si dava obed. Nastavujeme navigaci a skrz pomerancove plantaze stoupame k Sequoia narodnimu parku. Cestou potkavame snih. Zkoulovany snehem tvrdym jak sutr pokracujeme k nejvyssimu bodu 7400ft a splhame na prvni z mnoha vyhlidek a debatujeme, jak se nenechat ulovit medvedem. Medveda potkavame v zapeti cestou k autu. Nastesti po odebrani vzorku DNA zjistujeme, ze je to jen veverka. Uf, to bylo o kousek. Rozklepani vjizdime do Giant Forrestu na prvni dobrou a klickujeme mezi celkem malymi stromy. Vcelku zklamani, ale! Budiž. Po chvílí vidíme první opravdodou Sekvoj, která i kdyby se zlomila vejpůl, tak si s vánočním stromem na Staromáku vytře kořeny. Auto necháváme na parking platzu a hasíme si to k největšímu žijícímu organizmu na světě – Sherminatorovi (General Sherman). Už po ceste se ale vytahuji dobre trumfy a tak scházíme ze stezky pro líné amíky. Tímto porušujeme asi patnacty federalni zakon behem druheho dne a po Zemanovsku jdeme objimat nejneobejmutelnější stromy. Ani ve ctyrech se nam to nepovedlo. Po chvili kraveni se dostavame k onomu gigantu a klasicky v momente, kdy litaji vzduchem koz*, prd*le a pyc*, potkavame prvni čobolaky z Blavy (tož ale pesničky mají pekné). Vypraveji nam, jak se vzali ve Vegas s Elvisem, tak doufame, ze neudelame spolecne tu samou chybu. Po prostudovani faktografickych udaju, kterymi vas nebudeme zatezovat. I kdyz jsou fakt zajimavy. Pokracujeme v prujezdu parkem, kde jsou decentni, ne moc vysoky, vyhlidky. Balancujeme na rimse nad dvoukilometrovou propasti a kochame se nadhernym vyhledem v predklonu s vetrem v zadech. Ano, bylo to nebezpecne. Z jedne vyhlidky se presouvame na druhou, jeste vyssi. Ta je uz ale v americkem rezu – vydlazdena a se zabradlim. Balime saky paky, projizdime skrz deravou sekvoj a davame dole v udoli klasicky americky dlabanec. Burgery jak zvire a vyrazime na osmihodinovou cestu smer Death Valley. Po ceste hrajeme hru „Myslím si“. Nekteri u toho nemyslim si. Diky Chuovu spatenmu odboceni zkracujeme cestu o sto mil. Davame kaficko ve Starbucksu uprostred niceho, tankujeme plnou a vyrazime do pouste. Tma jako v pytli a behem cele cesty potkavame jen jedno auto a zadne UFO. Uprostred pusteho udoli, v zemi nikoho a niceho a nikakde zastavujeme a kochame se famozni tmou. Curame emblemy do pisku, ktere ale nevidime. Fotime se a pokracujeme. Statistiky cesty – jedna zatacka na 30 mil, jedna hadka za hodinu a trikrat prevyseni 5000 stop do jednoho udoli. Po pulnoci dorazime do motelu u behaveho krovi do mesta duchu. Ubytovavame se, pivko, internet a chrupinka.

PS: Adam hlasi mrtveho tchore u silnice, co padesat mil. Prekvapive to smrdi vzdy jen u nas v aute.

PS2: Nase sestihodinova hra v aute obvykle vypada nasledovne:
No: Myslim si.
Ba: Je to chlupatý?
No: Ne.
Chu: Tak to je pesar.