Den 21

Večer v Guesthousu máme v plánu se mrknout na film v televizi, což ale vyšší moc v tu nejnapínavější chvíli přerušuje a všude nastává absolutní tma a tak nám nezbývá než jít chrnět. Abychom stihli let, tak jdeme do restaurace na snídani, kde byla minule ultra-rychlá obsluha. Dneska není. Už nám trochu teče do bot, ale ještě včas dostáváme své tousty s vajíčky a Hangár zas nějakou podivnou věc, No jde odchytit a obrat taxikáře a zbytek bere bágly z guesthousu. Už před letištěm nás čeká první kontrola pasu a letenky. Ok, souhlasíme s tím, že je potřeba někdy tyto dokumenty prohlídnout a zkontrolovat, ale co je moc je moc. Další kontrola je u rentgenu velkých zavazadel, pak u vstupu k rentgenu malých zavazadel. Miovi se nedaří propašovat nožík, kterej shodou okolností zapomněl v kapse a po rentgenu se ještě musí důkladně prohlédnout batohy. Další rychlá kontrola pasu. Co kdyby náhodou, že? Člověk by myslel, že už bylo těch kontrol dost, ale před nástupem do letištního autobusu jsou ještě dvě i s opakovanou prohlídkou batohů. Celé království a tu lepší půlku princezny tomu, kdo v Indii zakáže byrokracii a nakoupí odpadkové koše. Let probíhá v pohodě, pár chrchlů, ale jinak klid. V Dillí trávíme asi hodinu tím, že ukládáme batohy k bandě neschopných indů a že oscilujeme mezi taxikáři a hledáme nejlepší cenu. Volíme jednoho od pohledu zdrogovaného, který nám nabízí nejlepší cenu 400 rupek, protože na ničem jiném než ceně přece nezáleží. Záleží! Nikdo nechce sedět vepředu, ale No získává černého Petra. Cesta je ještě šílenější, zběsilejší a nebezpečnější, než obvykle. Třikrát prakticky umíráme, ale nějakou shodou okolností to vždycky na poslední chvíli nevyjde. Jedeme do Gurgaonu, části Dillí, kde by mělo být nějaké rozumné centrum s trošku západnějším stylem života. Po mírných neshodách s řidičem se tam nakonec opravdu dostáváme a jdeme do Friday’s na večeři za jedny z posledních korálků. Po véče chceme jít do kina ve čtvrtém patře místního Chodova. Nejprve chceme na Batmana, ale protože ho dávají až pár minut před odletem, tak i Chu musí se slzou v oku souhlasit s novým Bournem. U kasy ve čtvrtém patře nás posílají do mínus prvního patra kvůli uložení našich batůžku. V -1 patře nám sice ukládají batohy, ale musíme si z nich vyndat kamery a foťáky. S nutkavým pocitem, že jediná věc povolená v kině je kamera a foťák jedeme zas do čtvrtého patra. Tam nás s foťákem samozřejmě nepouštějí a ani si ho nechtějí nechat na kasách. Takže pokračujeme v taktickém rozmisťování našich věcí po Indii a foťák a kameru necháváme na kase v Applestoru o patro níž. Applestore zavírá v 9:00. Film by měl končit v 8:30, takže vše ok. Jenže to by nesmělo bejt před začátkem filmu 20 minut reklam a uprostřed filmu přestávka s dalším setem reklam. Těsně po konci filmu dobíháme do už zavřeného Applestoru a bereme foťáky a pak i batohy v -1 patře a razíme na letiště. Nejprve zkoušíme tuktuky, ale těm se moc nechce a tak bereme menší dodávku až k letištní hale. V letadle všichni usínáme ještě před startem a budíme se až v Moskvě. Do Prahy se dostáváme překvapivě bez žádných problémů a i krosny nám dorážejí všechny. U vchodu už na BaChu čekají jejich hezčí polovičky, na H čeká M, na No čeká dračí máma a na Mi čeká cesta až do Davle.
Sláva nazdar výletu, zmokli jsme, měli jsme žaludeční potíže, viděli jsme neviděné, zažili neuvěřitelné a jsme tu. A jeli bychom znova!
PS: „You from?“


Reklamy

Den 20

Usedáme k poslední snídani na Havelocku. Mi se loučí s mechanikem blackhawku z Izraele a ostatní už nasedají do čekajícího minivanu. Na trajektu směrem Port-Blair Mi obírá Ba o zlaťáčky o které včera přišel. Po překvapivě levném obědě se Chu odebírá do hotelu a ostatní se vydávají prozkoumat zdejší věznici a akvárium. Žaláře nás překvapily, jelikož čistotou a vzhledem předčily místní hotely. Místo pestrobarevných ryb nás v akváriu čekaly zbledlé kusy naložené v láku, plastový delfín a velryba ve zkumavce (za ty v přepočtu 2,- Kč na osobu za vstup toho však tolik nelitujeme). Zmrzka. Hotel. Televize. Andaman Fried Chicken a na večer pívo pro přípravu na zítřejší let.


Den 19

Vstáváme zmuchlaný, jako trika vyndaný z Hangárova báglu. BaChuMi klasicky po osmé po pěti hodinách opileckého spánku. Ospalky NoHangár o další tři hodiny později. Počasí je na pytel burákových oříšků. BaChu frčí koupit lístky na loď na příští den. Po patnácti kvalitních minutách strávených ve frontě se dozvídáme, že musíme mít okopčený pas a povolení. Byrokracie tu krásně kvete. Okopčení a zpět do fronty. Samotné vyžízení lístků probíhá složitěji, než start rakety. Poté jdou ChuMi přepsat deník na net, jeho rychlost byla dle Mia jako by se bity posílaly po hrstech tuktukama a ještě se smlouvala cena. NoHangár vstávají přímo na oběd. Odpo čtení nezbedných časopisů, Ba obírá Miho v vietnamských žolících o dukátky, jinak nic extra. Prší. Vypadá to, že přišel monzun, naše paní ubytovatelna nám totiž u snídaně říkala, že jsme lucky, pač v této době proprší 5 ze sedmi dnů. Véča u šéfíka – tři rybky – potkáváme první a možná poslední čechy. Pak už jen sbalit věci a šup naked into the sea (šetříme plavky) na poslední koupárec. Tam ještě obdivujeme světelkující plankton všude kolem nás a pak už jen chrupec.
PS: No: „Hangáre, jak se jmenuje tvoje babička jménem?“,
Hangár: „Neřeknu“,
No: „No tak Hoangu, prosííím, jak se jmenuje tvoje babička?“,
Hangár: „Zuzana“,
No: „Dělej! Jak se jmenuje?“,
Hangár: „Zuzana a dnes má svátek“,
No: „A jak děda?“,
Hangár: „Zuzan a už mě ne*er“
-> v tomto duchu probíhal celý večer.

Den 18

Vstavame a jeste se zavrenyma okama jdeme na snidani. Chu prosi sefovou, aby mu prinesla misto volskych ok sendvice a tak Chu dostava krasne rajcatkove sendvice, ktere ma tak rad. Po snidani razi BaMi do pristavu poridit listky na trajekt, coz se ale nedari, protoze „No Internet“. Tak alespon zkoumame, jak se dostat lodkou na pekne snorchlovani. Po navratu se flakame a cteme, valna cast thaicrew hraje volleyball a zbytek se vali na plazi. Odpoledne se z nevinneho pozorovani krabu poustevnicku stava sikanovaci opici draha s umiraci jamou jako bonusem na konci. Nekteri krabove se ale pokouseji podvadet a tak dostavaji bidu a jsou vraceni zpet na start. Pote co zachranujeme posledni tym poustevniku z umiraci jamy je na rade odveta ve volleyi, protoze se prece BaChu nenechaji zahanbit. Na veceri chceme jit do vyhlasene rybi restaurace, ta je ale zavrena. Typicky. Bereme za vdek klasickym Geeta restaurantem, kam chodime beztak porad, ale tentokrat vysvetlujeme sefkuchari, jak nam ma rybicky uklohnit, protoye jsme vetsi profici, nez on. Hangar zvazuje, ze kuchare plne nahradi, pak se ale spokoji s tim, ze mu to pouze vysvetli a ukaze. BaNo jdou pro ananas, ktery pote u ubytovani No rozbaluje. Behem teto cinnosti nas zve nase izraelska sousedka na party a tak nasazujeme lakyrky, nakrucujeme fousy a jdeme. Celou rozsahlou party tvorime my, izraelka a britak John. John je libovej, uci nas svoji sadu opijecich, anglickych karetnich her a spolecne s nim se pote uz znacne veseli presouvame do blizkeho resortu, kde dostavame podpultove cuba-libre (slozene hlavne z vizoura a koly). Protoze jsme trosku hlucni, tak nas majitel resortu umistuje do jedne z chatek, kde uz neni takova sance, ze znovu probudime tu nerudnou francouzku. Kolem pul druhe se vracime domu. No ma hystericky zachvat ze jsme ho ponechali 10m pozadu a on musel preprat smecku king-kongu, kterou ale nikdo nevidel. Izraelka na prvni pohled cestou tancuje, ale na druhy se pokousi udrzet na nohou, protoze pila alkohol pouze trikrat v zivote. A pak potkala nas. Johna zveme do Prahy, protoze je bozi. Instantni zabavator.
PS: very slow internet = no photos my friend


Den 17

Starneme. Po lehkych dvoulitrovych flaskach Bacardi se probouzime zmuchlani jak paraplicka. Tezka jsou rana opilcu. Vracime skutry, klasicka snidane a volnocasove aktivity. Opalovani a flakani na vysoke urovni. Zivot na Andamanech je drina. Obed v Barefoot Scuba resortu hned vedle nas a pokracovani v namahavych cinnostech. Nekteri nejvetsi drici dokonce i spi (No). Vrchol dne je volleyballovy match v melke vode a zakopavani Hangara do pisku a nasledna kolaz na transku Hangara. Prsa ma libovy. Veca na trhu a u rybare. Po vycerpavajicim dni zaslouzeny chrupec.

Den 16

K snidani se jako prvni dostavuji tradicne BaMiChu a opet dostavaji volska oka a caj s mlikem. Po snidani vracecka kol a pujcovacka motorek. Cesta zpet do hotelu, kde jsou nabrani No, Hangar a Miss Bikini Izrael. Miss nastupuje na Nouv motorovy chuj a vyjizdime smer plaz c. 7. Celou cestu ma No co delat, aby se udrzel na motorce, protoze miss ho neustale prsama (pevnyma ctyrkama) v zatackach shazuje. Na plazi radime ve vlnach, zatimco nam kraska hlida nase veci. Obed si davame v bufetu na koleckach s kokosovym mlikem od vedle. Po obidecku se natahujeme na plaz a chytame cistoskvouci bronz. Cestu z plaze si No opet uziva. U rezortu No posloucha ody a chvalozpevy na jeho bezchybne a bezpecne ridicske umeni. Odpoledne jeste vyrazime na cestu druhym smerem ostrova, ktera se po vetsinu doby tahne temnou dzungli podel prosluneneho krasneho pobrezi. BaMi na konci cesty vyhlasuji paniku 3, kvuli nedostatku benzinu v kocaru. Na cestu zpet BaMi jedou rychlosti, ktera se velmi podoba kapitanu snekovi. Po vyletu se rozdelujeme na dve skupiny, kvuli veceri. Jedna se vydava do zaplivaneho stanku na trzisti a dava si nudle s nuggetami a vajickovym wrappem. BaChu si davaji rybisku in da stanek u silnice. Po veceri se vracime na chatky, kde nas cekaji nase cerstve porizene lasky: Bacardi, karty a Bacardi.
PS: Hangar ma konecne mic
PS 2: Miss Izrael byla zvolena v roce cca 1972 a ma nos jako kormidlo od Titaniku.



Den 15

Dnes je nasim cilem Elephant bjac. S ocekavanim opalujicich se slonu hrajicich volleyball na siroke piscite plazi MiChuBa vyrazi pujcit bicykly. Kdyz se No dozvida, jake jsou prekazky mezi nami a nasim cilem, sbira sve tampony a jde si cist. Mezitim se tym cyklistu odebira na svoji patnactikilometrovou trat. V pulce prijizdime k ukazateli, ktery nas posila cross-country do dzungle. Po par set metrech tlaceni kol v bahne zamkujeme kola k sobe a jdeme dal bez kol. Kolo. Po dalsich par seti metrech a par setkani s hady a jinymi obyvateli dzungle se nachazime na kraji neprekonatelneho mangrovu, kde se rozhodujeme, ze jsme moc pekni na to nechat se sezrat krokodylem a otacime se zpet. Cestou zpet ke kolum potkavame Maugliho, ktery je udajne vybaven znalostmi kraje a ujistuje nas, ze tu krokodyla nepotkame. Udajne. Pote, co si zopakujeme, co nas Krokodyl Dundee naucil se vydavame zas smerem k mangrovum na plaz. Za par minut se uz brodime po kolenou v bahne mezi mangrovy (idealni utociste krokodila (vzor svetadil) slanovodniho). Chu cestou polyka slzy a pise svou zavet. Po prichodu na plaz nas na kolena srazi zklamani, jelikoz hledime na pul metru sirokou plaz s popadanymi stromy a sloni nikde. Po rychlem osvezeni v mori jdeme zpet. Cestou zpet uz preskakujeme otevrene krokodyli tlamy se zavrenyma ocima. Nachazime s nadsenim nase kola a opet je vodime bahnem.
Bohuzel je nyni jasne, ze nekteri clenove postradaji tymoveho ducha a MiChu a Ba nechavaji nebojacneho Hangara, ktery jim celou dobu kryl zada a ochranoval je pred nastrahy jungle, ve smrtelnych a nekonecnych jamach plnych tekouciho bahna. Prestoze byl vsemi opusten, brodi se statecne ven, kde ho ceka boj s jedovatymi hady a krveziznivymi krokodyli. Zcela bez prekvapeni z hadu dela pasky a z krokodylu kabelky, ktere prinasi brecicim slecnam MiChuBa a ktere uz se obavaly, ze ztratily sveho nejlepsiho pritele a mentora. (hvezdicka – viz nize)
Cesta zpet uz probiha bez problemu. Po rychlem obede, pri kterem Chu opet roni slzy nad par rozsypanymi mincemi. Uz nas zadne plany necekaji. Nekteri primati usedaji ke kniham, ale bohuzel nedokazi ocenit krasy literatury, jako sectely Hoang a pouze si masti ega nad rychlosti cetby. Hangar a No si mezitim davaji par particek. Den konci hranim ferbla a zapijenim slivovickou.
PS 1: MiChu a Ba stale dekuji bohu, ze je Hangar opet v dzungli nalezl.
PS 2: Takhle to dopadne, kdyz nechate Hangara psat denik bez dozoru

(Hvezdicka): Historka z dzungle z pohledu druhych: Vyrazime od kol zaparkovanych v dzungli a cca po peti minutach pohresujeme Hangara. Chu se vraci do dzungle maleho kamarada hledat a po peti minutach ho nachazi dva metry od parkoviste kol, jak je jednou nohou zapadly v trochu vetsi louzi. Pomaha mu ven, zachranuje se Crocsa a pokracuje se dal.